Návrat do nejnižších pater ligových soutěží nám tak pořádně zhořknul, a to i přesto, že vyslaná hlídka z předchozích zápasů hraných na Campanusu hlásila, že by to mohlo jít samo. Většinou to ale tak je, že čím víc si to idealizujete, tak tím míň to za něco stojí a většinou se pak výsledek i zakřikne – přesně jako v tomhle případě, kdy Dvojka sice nikdy mužskou soutěž nehrála, pohybem ale byla úplně jinde než všichni v sobotu před nimi a zaskočili i nás, kteří jsme rozhodně nevyjeli v plných, natož pak zdravých nebo fyzicky připravených.

Asi to docela jednoduše můžeme shodit na nerozehranost a zmatky na hřišti, protože tak půlku gólů bychom za normálních okolností nedovolili, zároveň ale soupeř prostě běhal víc, tušil, co chce hrát a navíc do toho šel hodně silově, což na téhle úrovni nebývá úplně zvykem – nečekala to evidentně ani dvojice arbitrů, která zákroky za hranou často pouštěla a výsledkem mimo jiné byla dvě zranění v obličeji a jedna desítka za řeči.

Každopádně jsme prohráli a musíme do příště zabrat – nejen na kvalitě, ale i počtu, protože dohrávat zápas v sedmi je v tuhle chvíli nad naše možnosti. Čistě dle papírových výpočtů a analýz z loňska by to tentokrát nemělo být tak běhavé, ale pokud chceme myslet na umístění nahoře, vyhrávat jen některé zápasy nám stačit nebude.

Autor: Tomáš Pauček