První zápas, který se odehrával v pozdních hodinách v přetopené budějovické hale opět ukázal, že pokud nás chce někdo porazit, tak si musí pohlídat třetí třetinu, a naopak v té první, do nás vletět, jelikož ač se trenéři snaží jak chtějí, připravují na to hráčky, motivují je a burcují, tak jsou naše první třetiny tragické. V Budějovicích jsme (a nutno dodat zaslouženě) prohrávaly 3:0. Holky měly po celou dobu v hlavě zápas z Poháru, kdy jsme Štírky přejely 10:1 (není se jim co divit a ani tomu, že zapomněly, že první dvě třetiny bylo skóre takřka vyrovnané). V druhé a třetí třetině jsme se už trochu zahřály a začaly hrát co umíme, nicméně Štírky nalily na svoji polovinu velice kvalitní beton a my jsme v něm vázly a topily se. Přes to všechno jsme se dokázaly těsně před koncem dostat do vedení, když Týnka opět poslechla trenéra ("dej dva góly, jasný!" – kéž by takto poslouchaly všechny hráčky). Nicméně jsme ho ale hned v následujícím střídání ztratily. Na řadu pak přišly nájezdy, kde Evička a Natálka ukázaly kus svého umění, (škoda ale, že až na konci zápasu). Nutno také dodat, že to byl první zápas v sezóně, který se nepovedl brankářce.

Druhý zápas byl plný nepřesností a s trochou přísného pohledu by se dalo říct, že i jeden z nejhorších, které jsme za dlouhou dobu odehrály. Florbal se ukázal vždy jen na několik vteřin, aby vzápětí zděšen utekl. Soupeř nepředváděl nic a my jsme mu v tom zdatně sekundovaly. Holky byly bez nápadu, bez nasazení a trenéři bez sebe. No, jak poznamenala Klárka, tak i takové zápasy je třeba vyhrávat a to se nám podařilo. Také věřím, že zápas holky musel dost bolet, jelikož soupeřky si rozhodně servítky nebraly a rozhodčí měli velice volný metr a uvolněný přístup k zápasu. Body jsou doma, historie se neptá jak. Díky holky, ale příště lépe a radostněji.