Letošní ročník Prague Games je minulostí a Panteři do něj tentokrát vyslali dvě družstva – elitní juniory a omlazený tým dorostenců. Turnaj za oba výběry hodnotí trenér Lukáš Jenšík.
Letošní ročník Prague Games je minulostí a Panteři do něj tentokrát vyslali dvě družstva – elitní juniory a omlazený tým dorostenců. Turnaj za oba výběry hodnotí trenér Lukáš Jenšík.
Po docela povedeném turnaji v Praze – PFC, jsme s elévy vyrazili na turnaj do České Lípy. Turnaj se odehrál o víkendu 1. – 2. června 2024 a byl okořeněn sobotním přespáním u Alči a Kuby Králových na chatě, kde proběhl takový malý teambuilding nejen mezi hráči, ale i mezi rodiči a trenéry.
Květen jako vždy v posledních letech patří kromě posezónního odpočinku také turnaji Prague Floorball Cup, pojďme se za letošním ročníkem ohlédnout společně s trenéry našich zastoupených družstev.
Kokrhání kohoutů budilo pastevce na práci, ale dělníci florbalu z Mužů C již byli nastoupení na svůj první sobotní zápas. Na zápas se i tak sešlo pár fanoušků z řad manželek a přítelkyň.
Po třech letech se Panteři vrátili na turnaj Gothia a výprava to byla úspěšná – kromě spousty cenných zkušeností se ze Švédska vrátili i se dvěma sadami medailí, o které se postarali elévové a mladší žáci!
Celkově pět panteřích výprav odehrálo na Gothii 25 zápasů, z toho ze 13 odešlo vítězně a 12 skončilo porážkou při celkovém skóre 103:88. Do těchto statistik nepočítáme družstvo elévů, kterému se, podobně jako v tuzemských soutěžích, výsledky ani skóre nepočítalo. Nejúspěšnějšími celky se stalo družstvo dorostenek, které z šesti utkání nezvládlo pouze to čtvrtfinálové a skončilo tedy i těsně pod medailovými příčkami, a Mlži BLACK, kteří svou první prohru zapsali v semifinálové bitvě s Vaxjö a z turnaje si tedy odnesli cenný bronz.
Obě družstva se zároveň podepsala pod nejvyšší výhry turnaje – mlži přehráli hned zkraje skupiny švédské Kinna IBK poměrem 15:2, dorostenky si pak poradily s Gnosjö vysoko 13:1. A jak putování svých celků viděli samotní trenéři?
Elévové na Gothii hráli skupinu B11, což jsou kluci 2011 a mladší. První půlku turnaje jsme však odehráli na dvě čtveřice napůl s klukama 2012 a 2013. V druhé půlce turnaje se k nám připojili kluci z týmu Mlžů WHITE (ročník 2011), který na turnaji skončil, a zbytek turnaje jsme tak odehráli na čtveřice tři. A i když věkový rozdíl nebyl tak veliký, stejně jsme odehráli prakticky všechny zápasy proti borcům o hlavu větší, hold urostlí Skandinávci (ať již samotní Švédové, tak ale i Dánové a Norové).
Nebudu tady popisovat zápas od zápasu, zaprvé by to bylo příliš dlouhé a zadruhé jsme celý turnaj odehráli bez počítání skóre, a tak v tom duchu budu i pokračovat. Vím, že to pro mnoho z Vás bude znít neuvěřitelně, ale opravdu se v nejmenší kategorii nepočítalo skóre, na scoreboardu stále svítilo 0:0. Ale věřte, že to mělo něco do sebe a atmosféra na zápasech byla stále přátelská a nikdo si nepotřeboval honit triko v počtu nastřílených gólů. Všichni jsme se tak mohli soustředit jen a jen na aktuální hru a neslo to své ovoce. Krásně to shrnul Forest, který se dostavil až na náš poslední zápas: „Ty kluci jsou fakt najetý, hrozně se podle mě zlepšili“, což jenom potvrdilo to, co jsme si mysleli i my s Ďurdou, a tak si odvážíme z Gothie medaili zcela zaslouženě, i když byla v této kategorii určená naprosto všem.
Dalším překvápkem pro nás byli rozhodčí, kteří také fungovali trošku jinak, než jsme zvyklí. Na zápasech panovala prakticky jejich totální nedotknutelnost, tzn. že i když jsme se přiznali k chybě, oni stejně trvali na svém rozhodnutí a přisoudili balónek nám. Samozřejmě to mělo své pro a proti, nad tím už se každý zamyslete sami. Ještě chci moc a moc všechny kluky pochválit, byli jsme vždycky všude včas (a že to bylo cestování) a na nic nezapomínali a na zápasy tak vždy všechno měli. Tady jen odbočím, jediným, kdo ztratil svou florbalku byl Vojta, ale kdo ho zná, tak to zas moc velké překvapení není. A na úplný závěr, chci poděkovat za spolukoučování Ďurdovi, bylo to moc fajn, bezva nám to klapalo. Díky všem, doufám, že jste si to užili stejně jako já.
Autor: Dan Horna
P.S. těch zážitků bylo spousta a bylo by to na dlouho, tak snad jen pro zasvěcené pár hesel k oživení fajn vzpomínek: Klubbhuset, Max, nugetky, hokejové semifinále, Valhalla, trajekt, prsíčkář, dvojhousky, měřič rychlosti, jede jede mašinka, koulovačka a v neposlední řadě třeba ještě exkluzivní šunka…
Mlži BLACK vyrazili na Gothii s tajnými medailovými ambicemi a ty Panteři naplňovali už od úvodního dne. Klidná výhra v přáteláku nad Včelínem se opakovala i na úvod skupiny, kde jsme nejprve přejeli švédské Kinna IBK 15:2, abychom následně perfektním taktickým výkonem udrželi na uzdě i silné Kladno a zvítězili přesvědčivě 5:1. Druhý hrací den už se trochu ozvaly i naše hlavy, hlavně v závěrečném souboji s (díkybohu) největším skupinovým outsiderem, celkové skóre 20:1 (ve skupině dohromady 40:4) ale dávalo naději i do vyřazovacích bojů.
Tam už čekali daleko silnější soupeři a trochu nás může mrzet, že někdo takový nečíhal už ve skupině. Osmifinálový sok z Fagerhultu nám dokonce poprvé za celý turnaj dal první gól, soustředěným výkonem jsme ale vývoj dokázali otočit a nebýt zbytečných ztrát v závěru, mohlo to být i bez nervů. Čtvrtfinále pak přineslo ryze český souboj s Plzní, která si do Švédska dovezla i dvě velmi šikovné výjimky. S nadsázkou se dá říct, že nás skoro porazili její vlastní fanoušci, kteří se do toho za našeho vedení 2:0 opřeli, dostali nás díky své pozici přímo za naší střídačkou pod obrovský tlak a to, že jsme na takovou podporu proti nám nebyli zvyklí, nám svázalo ruce a Plzeň naopak posadilo na koně. I s trochou štěstí jsme nakonec zápas dovedli do nájezdů, kde to ale zase bylo představení radlické šikovnosti a neomylnost našich střelců rozpoutala obrovskou panteří radost – prokleté čtvrtfinále totiž bylo většinou naší stopkou.
Do vytouženého finále už jsme se ale dostat nedokázali a zcela objektivně musíme říct, že to byl konec zasloužený. Semifinálový sok z Vaxjö nám dovolil vzdorovat jen nějakých deset minut, ve zbytku zápasu se projevila jeho převaha jak na hokejce, tak i v postavení a rychlosti, navíc měli Švédové daleko početnější řady než Panteři, na nichž už se logicky projevovala únava a vyčerpanost z dvou těžkých zápasů předtím. Výsledek 2:5 je možná ještě milosrdný, na druhou stranu ale zasloužený a vědomí toho, že jsme s tak kvalitním soupeřem dokázali hrát téměř vyrovnaný výsledek, nás může posunout mnohem dál než nějaký debakl.
Klukům za turnaj patří obrovská pochvala a to nejen za to, že přivezli medaili z jednoho z největších turnajů na světě, ale především díky způsobu, s jakým k většině zápasů přistoupili a vůli, kterou při jejich zvládání projevili. Sami sobě jsme snad dokázali, že máme obrovský potenciál na to být ještě lepší, teď už je to jen o tom, abychom tímto způsobem přistoupili i k tréninkům a dalším aktivitám. Užijte si placku, vstřebejte všechny zážitky (a nové lásky) odpočiňte si a brzy se vidíme zpět na značkách. Děkujeme i rodičům a dalším našim družstvům (především juniorkám) za obrovskou podporu během turnaje, moc si jí vážíme!
Autor: Tomáš Pauček
Den před turnajem, stejně jako ostatní panteří družstva, čekal mlže WHITE přátelský zápas proti České Lípě. I přes prohru 5:7 jsme si mysleli, že na turnaj jsme připraveni adekvátně, ale z omylu nás hned v prvním utkání vyvedlo švédské Surte prohrou 2:5. Teprve druhý zápas proti jedinému českému soupeři skupiny nám dal pořádnou lekci v podobě debaklu 0:20 (zdravíme vítěze kategorie B12 Avalanche).
Druhý den začal pěkně ostrou zkouškou proti špičkovému klubu planety - Pixbu Wallenstam. Ani nejbojovnější výkon turnaje a motivace trenéra v podobě burgeru z Burger King k výhře nepomohla, ale porážka 4:9 nebyla něco za co se stydět - jak soupeř, tak rozhodčí výrazně ocenili výkon a odhodlání. Se stejným výkonem jsme nastoupili i proti Malmö a pro oko diváka muselo být utkání pohlazením na duši. Bohužel jediná zbytečná branka zápasu na dost otevřenou bližší tyč Máry Filipa rozhodla vše a nejtěsnějším rozdílem 0:1 jsme odcházeli s další porážkou. Poslední utkání skupiny ve večerních hodinách sice doprovázela výrazná podpora rodičů a starších žákyň, ale i Tullinge bylo nad naše síly v poměru 2:6.
Další den na stejné hale nás čekalo předkolo play-off B a konečně se jednalo o soupeře s podobnou úspěšností ve skupině - IBK Lund. Vstup do zápasu by se dal nazvat parádou, s vedením 3:1 byli všichni Češi v hale naprosto spokojeni. Pocit neporazitelnosti ale nakonec způsobil naší zkázu a ani těžce vyřvaný timeout (na rozhodčího všichni čeští příznivci volali zhruba minutu, pozn. trenéra) nedokázal zvrátit porážku 3:6 a konec v turnaji, u kterého nechybělo daleko k slzám (zejména u jednoho z trenérů, nebudeme jmenovat). Ačkoliv jsme dostali v celkovém součtu docela klepec, tak turnaj i tak hodnotíme v celku pozitivně zejména díky týmovému duchu a faktům, že si kluci turnaj užili a jako jediní naši zástupci navštívili zápasy všech ostatních družstev Panthers. Děkujeme klukům za super turnaj, zážitky i nějaké ty bizárky a zejména také rodičům v čele s panem Filipem, kteří nám na zápasech dokázali vytvořit skvělou atmosféru!
Autor: Jan Pauček
G15 se vydaly do Švédska s několika posilami, které nakonec tvořily hned polovinu týmu. Celá sedmnáctičlenná výprava si pak ještě před odjezdem stanovila ten nejvyšší možný cíl – zisk mistrovského titulu.
Kvalita, kterou jsme jako tým měli, nám zajistila průchod skupinou bez ztráty kytičky, jediným zádrhelem se pak ukázal být zápas s Engelholmem, který jsme ale nakonec ovládli poměrem 3:1. Paradoxně nám ale dobrý výkon proti slabším soupeřům nepřinesl to, co bychom ve skupině potřebovali – tedy nějaký opravdu těžký zápas, jenž by prověřil i naše slabé stránky.
Ty se tak poprvé ukázaly až ve čtvrtfinálové bitvě s našlapaným Vaxjö. I přes relativně pohodlný den, kdy jsme se nejdříve dobře vyspali a následně podpořili mlže, jsme v závěru večera měli jediný zápas. Všichni jsme moc jsme si dobře uvědomovali sílu soupeře i skutečnosti co bude v utkání rozhodovat. Do utkání jsme i přes lehkou nervozitu vstoupili dobře naladěni a vyrovnaná hra nám zpočátku seděla. Švédská polovina podpořená početnou skupinou fanoušků nám dělala problémy zejména v nebezpečných protiútocích. Více jsme ale ze hry jsme těžili my a byla jen otázka času kdy překonáme brankářku.
To se nám bohužel dlouho nedařilo a když krátce po začátku druhé poloviny doslova dotlačila balon za záda brankáře Zuzka, rozhodčí jej neuznal. Hru jsme si začali lehce komplikovat sami a ač se nám následně povedlo jít do vedení, soupeř nám začal dělat čím dál tím větší problémy a po chvilce srovnal a dokonce odskočil. I přes zvýšený tlak v závěru utkání se nám vyrovnat nepodařilo a tak naše cesta bohužel v turnaji skončila.
Bohužel turnaj se vzhledem k nastaveným cílům nedá hodnotit jako úspěšný. Nicméně věřím, že s odstupem času ho budeme vnímat jako velmi užitečný. Porážka nás všechny obrovsky mrzela, může tak pro nás být motivací k další práci, trénování a překonávání sebe sama. Osobně bych chtěl za sebe i za Matyho holkám moc poděkovat, neb přestože jsme nedošli k našemu cíli, každou minutu jsme si užili naplno a věřím, že jsme v tomto složení nehráli naposled.
Autor: Jan Sysel
Náš první zápas byl proti Munka-Ljungby IBK, ve kterém jsme padli 1:3 a po tomto utkání, ve kterém jsme si zvykali na švédský metr rozhodčích, jsme vlastně byli rádi, že máme stejný počet zdravých hráček jako před ním. Zápas měl blíže spíš k bojovým sportům než k florbalu. Jako druhý soupeř nás čekal FBC Kalmarsund. Po první polovině hrací doby na tabuli svítil výsledek 6:2 a švédský tým už si myslel že má vyhráno. Po půli ovšem nastoupil zcela rozdílný tým, který si s Kalmarem následujících patnáct minut herní doby dělal co chtěl, bohužel i třetina 3:0 pro nás byla na tři body málo a tak se po třiceti minutách opět radoval soupeř.
V pátek nás čekaly závěrečné zápasy ve skupině a první z nich byl proti Landvetter IBK Wings, první část pak holky zvládly držet krok i proti favoritovi. V druhé polovině už to tak slavné nebylo a Wings zapli a ukázali jasně svoji roli favorita a vzali si zápas na svoji stranu. Poslední bitva znamenala i české derby s Kladnem. Zápas to byl ne tak gólově bohatý, ale holky ho zvládly skvěle a mohli se radovat z prvního vítězství na turnaji.
Do play-off i tak vstoupily velice pokorně a zároveň s velkým odhodláním. Zápas velice pohledný a z role trenéra nadmíru uspokojivý. Vidět takový posun za tak krátkou dobu bylo úžasné a za to chceme holkám velice poděkovat. Celkově turnaj splnil nastavený cíl a těšíme se na budoucí spolupráci jak s holkama, tak se samotným klubem. Děkujeme pořadateli i JJ za zprostředkování turnaje.
Autor: John Hodek, Marco Lombino