Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.

Netradiční trenérská dvojice zaskakovala na domácím turnaji Žen B.
Především Eliška byla naprosto nadšená, že bude mít na střídačce bratra a to se ještě na jejich společnou premiéru přišli podívat jejich rodiče (kterým samozřejmě jako vždy děkujeme za podporu :) Podle umístění soupeřek v tabulce jsme čekali velice těžký turnaj (obecně je tato liga velice kvalitní a některé týmy se mohou svou kvalitou rovnat týmům z 1. ligy). Nicméně hned v prvním utkání se ukázalo, že papírové předpoklady jen tak neplatí. Soupeřky přijely v osmi do pole a rozhodně v nijak zvlášť oslnivé sestavě (stejně jako náš tým, šlo o B-tým). Od začátku jsme tak byli lepším týmem a diktovali tempo hry, ačkoliv někdy to bylo tempo vhodné tak maximálně na spaní. Nicméně jsme hráli solidní florbal a soupeřky přehrávali. Vytvářeli jsme si dost šancí, ale dost často jsme jimi pohrdali, což se bohužel ukázalo jako fatální. Za stavu 3:1 jsme ještě jeli nájezd, který jsme neproměnili a pak už to s námi šlo z kopce. Pravdou také je, že nás v tomto zápase vůbec nepodržela brankářka, ale i tak jsme neměli dopustit, že nám spolu s hráčkou ve třetí třetině utekly cenné body, které tentokrát bylo poměrně snadné získat.
Ve druhém zápase nás čekal velmi těžký a nepříjemný soupeř z Vinohrad. Specifický zápas to byl pro rozhodčího Václava Fleka, který zápas odpískal zcela sám (nám známý kolega Jan Skála nedorazil - údajně šlo o chybu ČFbU). Do zápasu jsme chtěli vstoupit aktivně, ale soupeř nás zmrazil gólem v čase 00:23 první třetiny (jak už bývá dobrým zvykem trenéra Danečka). Gól soupeřky zřejmě posadil na koně, neboť celou první třetinu byly jasně lepší a přidávali nám gól za gólem. Nakonec třetina skončila poměrem 0:5. O přestávce přišel zasloužený cérez za náš výkon, což holkám evidentně pomohlo. Ve druhé třetině jsme byly SKV více než vyrovnaným soupeřem. Přesto jsme inkasovali další tři branky a byli jsme zralí na ručník. Těsně před sirénou jsme konečně vstřelili gól z hole Živy Valtové. Co napsat ke třetí třetině? Zápas už byl rozhodnutý a tudíž se jen dohrávalo. Paradoxem je, že jsme v této části zápasu hráli nejlépe. Přesto na konci zápasu svítilo na tabuli nelichotivé skóre 12:3. Nutno říct, že soupeřky naprosto zaslouženě zvítězily. Pro náš tým je to poučení do dalších zápasů.