O víkendu se odehrály poslední zápasy elévských soutěží hraných systémem 3+1. Jak se na nich dařilo panteřím výběrům?
Pravidelné reporty z první mužské rezervy klukům nesedí, ale fanoušky si nemůžeme dovolit ošidit, takže s prosbou o odpuštění a formou zápisků z cest přichází nyní v tradičním ročenkovém vydání.
Naše rezerva je tvořená kvalitními odchovanci, kteří se buď do prvního týmu nevešli a nebo kariéru v něm mají zdárně za sebou, doplněnou o mladé naděje a případně žolíky z C POWER či Áčka. Kvalita kádru je tedy poměrně slušná a to se ještě více projevilo letos, kdy se systém Divize změnil a držíme v ní velice klidný (někdy až právě moc klidný) střed tabulky. Hráči těchto kvalit běžně nastupují v Národní lize, ovšem samozřejmě, buďme upřímní - jsou tam i slabiny a ne vždy stejné - jednou je to slabší herní myšlení, jednou nasazení a jednou docházka, pokaždé je to trochu jinak a i když tento tým dobře znáte, vždycky vás dokáže nějak překvapit :-)
Den pro Jendu Tvrdka začal neslavně, když v autě zjistil, že nechal v bytě boty. Upocený Jenda se tedy po třech minutách vrátil k autu. Poté, co se po pětačtyřiceti minutách vymotal z Prahy, zamířil směr Teplice. Tou dobou pomalu odbila šestá hodina večerní a Jenda nekompromisní rychlostí mířil vstříc svému cíli. Minutu před zahájením utkání to sotva ubrzdil na parkovišti u haly. Bleskově se ocitl v šatně, kde ho čekala další šlamastyka. Jenda zjistil že doma zapomněl trenky. Objevil se však Pepa - že prej má ještě jedno spodní prádlo. A tak se Jenda ukázal na střídačce ve dvou trenkách přes sebe. Tým byl tímto zvláštním výjevem značně pobaven. Naším hráčům to nepochybně přineslo klid na hokejky a bezkonkurenčně tak Teplice porazili 9:2 . Jenda který nakonec své florbalové trenky našel ještě před vypuknutím souboje, si spokojeně vezl domů svůj tvrdě odpracovaný bod.
Autor Adam Jebousek
Druhý den bylo v Rudné všech patnáct trenek včas a na svém místě. Kádr tak mohl v klidu a bez stresu nastoupit do zápasu proti SKV. Klid však skončil hned s prvním písknutím, které odstartovalo řežbu o každý centimetr hrací plochy. Nakonec naši po nepříliš přesvědčivém výkonu v závěru druhé třetiny prohráli 6:5 a při zpětné analýze to vypadá, že nám asi uškodilo překvapivé vedení 4:1 nad favoritem v polovině zápasu, protože náš do té doby utěšený výkon začal stagnovat a soupeř přebral otěže zápasu.
Autor Adam Jebousek
Dozorovat tuhle parádu jsem byl pověřen já a docela jsem se i těšil, nejvíc jsem se bál toho, že to kluci vyfouknou, při vzpomínce na vítězství na hřišti loňského účastníka Národní ligy a společně uděláme ostudu. Kvalitního soupeře jsme ale v úvodu docela přehrávali a velmi rychle vedli po brance Macejka, který přišel tak rychle, že ho neviděla ani maminka, které ujel ze Zličína autobus. Další převahu jsme ale nevyužili a nechali jsme Katy aklimatizovat a vpustit je do zápasu, nevyužili jsme dvě přesilovky a v pauze jsme zírali na tabuli s nápisem 1:3. Kluky jsem celkem po čtyřminutovém přemlouvání přesvědčil, že tedy opravdu bude asi nejlepší, když trochu přidají a začnou hrát a nejlepší na tom bylo, že celkem i poslechli a v půlce zápasu už jsme slavili další vedení, jenže zase jen o gól, což si hned soupeř vzal zpátky i díky využité přesilovce. V další přestávce jsme tedy analyzovali vývoj utkání a shodli jsme se na tom, že z hlediska trendu je to dobré, protože snižujeme průměrné vedení soupeře. Výtáhl jsem tedy Jenčovy osvědčené postupy a začal stahovat a rotovat sestavou a protože jsme rychle vyrovnali, šli do vedení a necelých devět minut do konce dokonce do dvoubrankového, vypadalo to, že vím, co dělám. Jenomže prostě tenhle zápas byl křížový a i když se Kobza v bráně natahoval, jak mohl, za stavu 8:8 se šlo do prodloužení, kde větší chuť a kvalitu v zakončení prokázali kadanští a vrátili nám tak minulou domácí porážku.
Autor: Štěpán Weber
Chvíli jsme přemýšleli, jestli jsme opravdu na florbale nebo jsme snad zabloudili na zimní stadion, teplota v hale by tomu odpovídala. Když captain zavelel k rozcvičce, již někteří dávno viseli na zdejší lezecké stěně, která se stala velkou atrakcí. Nebylo tedy pochyb, že rozcvičení bylo zodpovědné. První třetina tomu také odpovídala. Vydali jsme se na zteč a sypali jeden projektil za druhým na soupeřova golmana. Problém byl jen v tom, že většina střel pouze ničila historickou malbu zdejšího svatostánku. Úvodní třetina byla bohatá i na vyloučení, bohužel hlavně na naší straně. Rozhodčí nám zápas určitě neprohráli. Přesto si můžeme nějaký ten výrok zrekapitulovat v rubrice Odposlechnuto na place. Soupeř byl třikrát upozorněn na vzdálenost během naší standardky. Jednou si to dokonce vyžádalo zastavení hry a posunutí zdi. Když to bylo v opačné situaci, hned jsme šli bručet.
Matěj Kladivo: „Bys mě měl asi nejdřív upozornit, ne?
R1:„My tě nemusíme na nic upozorňovat.“
Matěj Kladivo: „Hm, aha.“
R1 k R2: „Nedělej tady z toho kovbojku.“
Ovšem kovbojka to byla dál. Oba týmy sice vstřelili po jednom gólu, ale mnohem zajímavější byla lekce z MMA, kterou rozjel Vojta s místní mlátičkou. Štěští, že už to byl konec třetiny, protože oba rozhodčí už měli píšťalky rozpálené do běla a s dalším hvizdem by si už asi popálili ústa. Druhá třetina už byla na vyloučení o poznání chudší, což se ovšem nedalo říct o brankovém účtu soupeře. Ten nám nadělil předčasnou nadílku v podobě šesti banánů do naší sítě, na což my jsme dokázali odpovědět pouze dalším ostřelováním omítky. Ve třetí třetině naše artilérie o něco lépe seřídila mířídla a byl z toho jeden gól z nájezdu a jedna pohotová dorážka. Víc nám toho výborně chytající golman domácích nedovolil a to jsme ještě měli na závěr dvě přesilové hry. Legendární dvacetsedmička měla jasno: „Chyběj tam krosy, tam není vůbec nic.“ A měl pravdu, skoro nic tam z naší strany nebylo.
Autor: Jirka Ptáčník
V poslední předvánoční sobotní večer nastoupilo mužské Béčko k uzavření zápasového maratónu kalendářního roku 2019 a to proti teamu Florbal Teplice. Zápas jsme začali vlažně a hlavně nedůsledně, z čehož pramenila první branka hostů. Neatakovaný Fiala oběhl branku a zasunul míček kolem tyčky 0:1. O dvě minuty později využil naši chybu v rozehrávce střelou ze středu k tyči Pechatý a bylo to 0:2. O přestávce jsme si řekli pár jednoduchých pokynů, jak proti soupeřově stylu efektivně bránit a co by tak na něj mohlo platit ve směru dopředu. To se ukázalo býti správným tahem hned z kraje druhé části, kdy Lombino středně dlouhou kolmou nahrávkou našel u brankoviště Hanzla, jenž umístil z první k tyči. 1:2. Soupeře jsme začali dorovnávat v četnosti střelby. Teplické pokusy, však velmi nebezpečné, lapil Kobza, a tak jsme po solu Hodka, v našem prvním oslabení, stylem dej si je všechny srovnali stav utkání na 2:2. V třetí části byly šance na obou stranách, především naše neproměněné tutovky a teplické přesilovky, které v součtu trvaly 10 minut. Jelikož jsme ale poctivě bránili a brankaři také vše pochytali, šlo se do prodloužení. Jeden z našich trestů jsme si přenesli i do úvodu nastaveného času, avšak po jeho skončení našel po signalizované střele tahem krásnou nahrávkou Dopita Marhefku, který z jedničky ukončil zápas 3:2.
V závěru bych chtěl zmínit, že 3 z 5 vyloučení byla naprosto zbytečná, na soupeřově polovině. Ví to snad každý, ale přesto se to stále děje. A v neposlední řadě přeji všem veselé a pohodové Vánoce a takový i vstup do nového roku.
Autor: Fanda Novosad