Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
V sobotu 13. dubna se tým našich nejmladších #princezen vydal na poslední turnaj do Kutné Hory.
Poslední dvě kola našeho středočeského putování znamenala kromě výletu až k benešovskému pivovaru také nepříjemné ranní vstávání. To jsme se ztrátami na životech zvládli, stejně jako samotné spiely, do kterých nás hnala i na Benešov hodně netradiční podpora z tribun – společně s bubny a vlajkami!
Letošní výjezd na jih Moravy se panteřím družstvům moc nevydařil – žádné z nich se i přes velký boj nedokázalo protlačit do nedělního programu a z Brna se tak vrací bez medaile.
Komentář trenéra (Dan Horna): „Tým elévů se vydal do Brna ve čtvrtek ranním vlakem spolu se skupinou mladších žáků. Ten den nás čekal jediný zápas proti Bulldogs Brno Black, který jsme zvládli, a protože ten den bylo opravdu, ale opravdu velké horko, naší jedinou zábavou bylo koupaliště Riviéra, kde jsme parádně zregenerovali. Jo a abych nezapomněl, také nás čekala první návštěva pizzerie Amici, kde si na pizzu, jak poznamenal Táda, vyplatí počkat.
Pátek už byl rozhodně nabitější, čekaly nás 3 zápasy, 2 porce fandění, 1 minigolf a 0 Amici, prostě už nezbyl čas. Ranní zápas proti FbC Plzeň musíme tak trochu označit za smolný, hra byla dobrá, na míčku jsme byli víc, než soupeř, ale někdy to prostě nevyjde výsledkově. Poobědový zápas proti Prague Tigers byl přesným opakem toho ranního zápasu, hra byla hodně neučesaná, ale naštěstí z obou stran. Pro tentokrát se však štěstí přiklonilo na naši stranu a odešli jsme ze zápasu vítězně. Odpolední zápas proti Tigers Poruba nám nevyšel vůbec a musím poprvé přiznat, že soupeř byl prostě lepší, i když všechny své góly nastřílel až v druhé půlce.
V sobotu nás čekal v pravé poledne první zápas play-off (díky dobrému postavení v tabulce jsme nemuseli jít do ranního prvního kola). Soupeřem nám byl tým Troopers Black a musím říct, že tenhle zápas měl koule a bavil všechny přítomné. V zápase jsme šli do vedení, ale soupeř otočil na 3:1, ale nám se ještě do přestávky podařilo snížit na rozdíl jediné branky, a tak se dalo čekat, že druhá půlka bude drama a taky že byla. Bohužel vstup do druhé půlky vyšel lépe soupeři, a když už jsme spřádali plány na finální tlak, dostali jsme gól dokonce již na 5:2. Fanoušci Troopers se už viděli v dalším kole, ale chyba lávky, naši borci nepřestávali hrát a dostali Troopers pod velký tlak, díky němuž dokázali snížit na rozdíl jediné branky. Bohužel nás pak v tlaku zabrzdilo smolné vyloučení, a na úplný závěr gól do prázdné branky. Nicméně kluky chválím za parádní představení a jen víc takových utkání, hodně nás posouvají a potřebujeme je, neb kdybychom byli jen o chloupek méně nervóznější, mohli jsme se podle mě i radovat. Za odměnu si kluci mohli vybrat kam půjdeme na oběd, vyhrála jasně pizzerie Amici, pro tentokrát s jednou hodně pálivou variantou pizzy. Pak ještě fandění dorostencům a juniorům (obě utkání rozhodovaly nájezdy) a večerní fotbálek.
V neděli už jen balení a za odměnu fotbálek. Pak dorazili rodiče a hurá domů, i když hurá, hodně klukům se z Brna moc nechtělo, ale kluci nebojte, v Panthers Vás čeká další hromada akcí a zážitků, takže se máte na co těšit. A tady ještě pár komentářů od rodičů:
Komentář trenéra (Tomáš Pauček): „Mlži BLACK sice vyjeli na turnaj bez několika členů tradiční sestavy, o to semknutější a týmovější ale jejich výkon nakonec byl. Ve skupině jsme narazili postupně na Vsetín, Dubňany, Vaklu a naše jmenovce z Liberce a až na třetí zápas to bylo vždy jen o tom, jak se popasujeme s rolí favorita a kolik toho našim soupeřům dovolíme – moc toho nebylo a vyjma bitvy s Pantery, kdy už jsme spíš šetřili síly, to byla vždy jednoznačná dominance z naší strany. Jediná škoda byl výsledkově nezvládnutý duel s Vaklou, neboli celkem složeným z Karlových Varů a Kladna, kde jsme sice na lepší výsledek nedosáhli jen vinou smůly a nepřesností v zakončení, může nás ale těšit naopak zase svědomí, se kterým jsme ze zápasu odcházeli, protože nenechat se vyprovokovat nechutnostmi, co se děly na soupeřově straně střídačky a zejména na jeho části tribun, to vyžadovalo zvláštní snahu navíc.
Do play-off jsme tak vstoupili z druhého místa a začali proti bratislavským Galaktikos, jímž jsme v mizerném tempu sice zvládli nasázet pět gólů, bylo to ale hodně unavené a výsledný rozdíl mohl a měl být podstatně větší. S Kopřivnicí už jsme zase přidali a před plnou halou i přes smolný začátek dominovali – vítězství 9:3 těšilo jak výkonem, tak i tím, že se o něj znovu podělily obě lajny. Cesta za vyřazovacími boji ale následně nabrala pořádnou překážku, protože v osmifinále čekal suverén snad všech letošních turnajů a pozdější vítěz, tedy Litvínov – tomu jsme sice srdnatým výkonem dokázali dlouho vzdorovat, technicky i pozičně fantasticky vybavený soupeř ale ve druhé půli utrhl iniciativu na svojí stranu a turnaj nám ukončil až příliš krutým výsledkem, kterým však následně utnul brněnské putování i dalším aspirantům na placku.
Ačkoliv jsme všichni pomýšleli na medaili a troufám si říci, že při trochu příznivějším losu bychom po ní mohli v klidu sahat, je potřeba uznat, že osmifinálový soupeř byl zkrátka lepší a celý turnaj nakonec ovládl zcela zaslouženě. Nám tak zůstane alespoň hromada zážitků, zkušeností a vzpomínek, ze kterých budeme těžit v budoucnu a na jaké budeme s radostí myslet, protože co se právě zážitků a vzpomínek týče, to byl jeden z nejlepších výjezdů do Brna vůbec!“
Komentář trenéra (Jan Martinek): „Kluci z týmu Mladších žáků WHITE se s turnajem popasovali statečně. Brno začali nebojácným výkonem proti Holešovu, kde si připsali svoji první výhru, poté ve večerním utkání remizovali také s řečkovickými Orli. V sobotu nás čekal zápas s Hradcem Králové o druhé místo ve skupině, který i přes bojovný výkon kluci bohužel prohráli – to samé se bohužel odehrálo i v dalším večerním zápase, tentokrát proti týmu UNITE, který byl složený z hráčů týmů Wizards a Butchis.
V tomto zápase předvedli kluci bezesporu nejlepší týmový výkon turnaje, když dovolili jasnému vítězi skupiny skórovat jen pětkrát. V sobotu se kluci utkali v prvním zápase play-off s Draky z Říčan. Soupeř byl o třídu lepší a i přes náš výkon jsme mu podlehli. Další program se nesl ve znamení fandění ostatním týmům a večerním fotbálku na hřišti u našeho ubytování, který si kluci nesmírně užili.
Děkuji klukům za turnaj a těším se na další společné florbalové zážitky.“
Komentář trenéra (Tomáš Drašnar): „Tým mlžek byl z jedné poloviny tvořen skupinou zkušených hráček, které chodily vypomáhat i stržkám, druhou půlku pak obsadily ty méně zkušené #princezny, pro které byl florbal na velkém hřišti úplnou novinkou. Panterky v úvodních zkouškách obstály na výbornou a ve skupině obsadily pěkné třetí místo, bohužel hned v prvním kole play-off přišla konečná v podobě pozdějšího celkového vítěze z Ostravy. I tak ale holkám patří za těžký test palec nahoru!“
Komentář trenéra (Lukáš Jenšík): „Strži se jako každý rok vydali na rozlučkový turnaj v Brně, tentokrát s realistickým cílem v podobě boje alespoň o čtvrtfinále.
Skupinou jsme proletěli ne jako uragán, ale jako nezpožděná tramvaj jezdící po Praze – chyby tam totiž byly a často jsme jejich vinou vyhráli jen o gól nebo dva. První místo ve skupině nám přisoudilo jako úvodní soupeře v play-off Hattrick a Třebíč a je třeba říci, že v obou zápasech jsme dominovali a zaslouženě zvítězili.
Ve večerním osmifinále nás tak znovu, jako před rokem, čekala Ostrava a byť jsem si myslel, že jí tentokrát můžeme potrápit víc, tak už zhruba po minutě bylo jasné, že ani tady to dnes nepůjde. Soupeř složený zejména z ročníků 2008 byl skvěle fyzicky připravený, a byť jsme tam pár brejků vymysleli, skórovat jsme z nich nedokázali. Za stavu 0:4 jsme si řekli, že ve hře 5 na 5 nemáme šanci a tak jsme šli do šesti, což sice znamenalo další tři fíky v naší síti, střeleckou smůlu jsme ale jedním gólem protrhli i my – zkusit se to zkrátka musí.
Turnaj hodnotíme jako realizák pozitivně, protože se tu udělala skvělá parta a dám ruku do ohně za to, že i díky tomu se tu každý v nějaké dovednosti zlepšil. Díky i za sezonu a to, jak jsme si to dokázali i přes nepovedený výsledek užít!“
Komentář trenéra (Filip Urban): „Starší žáci BLACK započali svoji výpravu do Brna autobusem. Následné zabydlení na koleji, za příjemné atmosféry, znamenalo silného ducha plného nasazení do prvního zápasu. Avšak první zápas taky předznamenal odyseu eposu Davida a Goliáše.
Pro první bitvu se na nás připravovala Sparta. Technické ruce jejich hráčů našim klukům často dělaly potíže, neboť díky nim se jim dařilo procházet na střed a vytvářet si střelecké pozice, zatímco my jsme se na balonku trápili s rozehrávkou. Složitá řešení a nepřesnost pak často znamenalo ztrátu a nedostatek střeleckého projevu zase vytvářel obtížné podmínky pro změnu průběhu zápasu. Porážka byla tvrdá, nicméně dobrá nálada se brzo vrátila po dobré večeři a soustředění se přesunulo na další nabytý den.
V průběhu sedmi hodin nás čekala tři utkání. První se konalo již od osmi hodin ráno, takže jsme se nevyhnuli časnému vstávání. Slovenský soupeř z Košic kvalitou rozhodně nepozbýval a taky podle toho vypadalo i naše utkání. Tvrdý zámek, přesné crossy a šílené střely z první byly všechno zbraně, kterými soupeř disponoval. Další těžká porážka předcházela naději, že se nám podaří zdárně zabojovat se Zlínem. Ačkoliv se zápas vůbec nevyvíjel k naší spokojenosti, na rozdíl od předchozího zápasu jsme již dokázali zůstat na balonku a bojovat. Avšak soupeř často trestal nepodařené únikové situace a do otevřené obrany skóroval s přesností.
Momenty před posledním zápasem byly nejobtížnější. Všudypřítomná únava a hořká pachuť porážek se dostaly pod kůži týmového ducha. Poslední zápas skupiny, první a pravděpodobně poslední vyrovnaný soupeř. Motivace kabiny se ozvala přes celé Brno. Mohutný křik rezonoval, napětí ve svalech se uvolnilo, mysl se rozjasnila a všem se na mysli zastavila tatáž myšlenka - teď přišla naše chvíle.
Zpočátku vyrovnaný zápas se v první polovině zápasu nepříjemně otočil proti nám. Náskok soupeře, který si vytvořil dvoubrankovou vatičku s prostorem pro chybu, nemohl nikdy překonat. Lavička byla slyšet při každém vyhraném balonku, jako oblíbenci fanoušků jsme měli echoickou podporu z řad diváků. První, kdo prolomil nástrahy začarované klece, byl Ota, když proměnil svůj nájezd. V návaznosti na něj přispěli kluci dalším gólem a bylo srovnáno. Jako aktivnější tým jsme se tlačili do nových a nových šancí, avšak pro nic platné nám to nebylo. Tlak i hala šílely v očekávání dalšího vývoje. Když Bruder převzal zodpovědnost střelou z půlky, euforie explodovala. Samotným jásotem kádru byl autor střely sražen za plastové zdi hracího pole. Silný moment vystřídal další, když jsme úspěšně udrželi vedení, a tudíž vyhráli. Všechny naše prohry jsme absorbovali, abychom dosáhli lepších výsledků. Celá lavička naběhla k fanouškovským řadám, kde svůj úspěch mohli sdílet společně.
Postup ze čtvrtého místa pro nás znamenal těžkého soupeře do nadcházejícího play-off. Avšak nikdo neočekával, že náš soupeř bude i budoucím vítězem celé kategorie. Rozdíl byl vcelku jasný na první pohled, od třetí minuty jsme se nacházeli v zámku a od patnácté minuty zahájili Bulldogs Brno hru bez brankáře, aby ještě více zvýšili tlak. Kluci vtipně popsali hrací část v rozhovoru, když mimo hyperbolicky nadsazenou převahu v oblasti kondice a techniky také technicky zpronevěřili některé góly.
Po vypadnutí se rozjela rozsáhlá šňůra návštěv zbytku zápasů, ve kterých hrály zbylé kategorie. Ačkoliv srdce stále volalo, hlasivky některých našich předních kotelníků ochabovaly. A naprosté vyčerpání nastalo po odvetném zápase dorostenců A s Libercem, který vyřadil paralelní kategorii dorostenců. Nakonec, tak jako náš soupeř, vyhrál celé Brno open game ve své kategorii. Večerní volný program, který předznamenal příjemný zasloužený odpočinek, si dle stavu pokojů kluci užili.
V důsledku si myslím, že se jednalo o čtyři dny především intenzivních emocí ze hry. Ať už byly negativní či pozitivní, tým se velmi semknul a ještě v pondělí ráno jsem se usmíval nad nelibostí ze školy. Co do herní stránky se posunuly jak schopnosti jednotlivců, tak i hlavně pochopení pro orientaci na hřišti. A v neposlední řadě také zkušenost s florbalovou rychlostí špičkových týmů. Celou událost bych tak hodnotil jako přínosnou a s naprostou náležitostí užitou.“
Komentář trenéra (Pavel Skazko): „Starší žákyně, kterým vypomáhaly na turnaji i jejich mladší spoluhráčky, jely na turnaj sbírat především cenné herní zkušenosti proti soupeřům, se kterými se v ligových zápasech nepotkávají. Pro řadu z nich se jednalo o první takový "mimosezónní" turnaj (pro některé z nich vůbec o první zápasy hrané formátem 5+1). Proti daleko zkušenějším soupeřkám to nebylo vždy úplně snadné, ale holky se s tím vždy dokázaly poprat statečně, a až na jednu zápasovou výjimku dokázaly soupeře značně potrápit. To nejdůležitější ovšem je, že si holky dokázaly turnaj řádně užít i mimo hřiště a z Brna si tak odvážejí nejen spoustu florbalových poznatků a zkušeností, ale i těch mimosportovních zážitků.“
Komentář trenéra (Dominik Hudec): „Dorost BLACK na turnaji působil solidním dojmem, kdy ve skupině ztratil body pouze za remízu s Hattrickem a prohru s Mladou Boleslaví, přičemž oba výše zmiňovaní hráli v pozdější fázi turnaje o medaile. Další, a pro nás bohužel osudné zaváhání přišlo na naše poměry relativně brzo a to již v 1/16 finále s pozdějším vítězem turnaje, s Libercem. Život, a sport obzvlášť, bývá někdy krutý a ačkoliv jsme v tomto zápase předvedli nejlepší týmový výkon, co se nasazení a hry do obrany týče, tak byl po nájezdové loterii šťastnější soupeř.“
Komentář trenéra (Jan Pauček): „Dorost WHITE na turnaj dorazil už s předzvěstí velmi těžké skupiny a naše "obavy" se naplnily. Hned v prvním utkání s loňskými mistry ČR jsme skoro až plivali krev (i díky tradičním příšerným podmínkám haly v Bohunicích), a k tomu si odnesli výprask 1:12. Jako jediný panteří tým jsme si taky udělali výlet mimo Brno, přesněji řečeno do Šlapanic a to na druhý zápas s Libercem. Rádi bychom předstírali, že se zápas nestal po tom, co se na střídačce celý tým rozhádal a soupeř rozjel kanonádu 0:14.
Před třetím zápasem jsme si museli ujasnit, že tým takhle fungovat nemůže a je zapotřebí spolupracovat lépe. A ejhle, snahy se nakonec ukázaly být úspěšné (díky bohu, bylo to fakt náročné) a ačkoliv jsme si ze zápasu s Gullivers odnesli další porážku 1:6, tak jsme konečně začali hrát celkem atraktivní florbal a byli důstojným soupeřem. Poslední ve skupině na nás čekala Skuteč - maják naděje na zisk prvních bodů. Nemožné se stalo skutečností a hned po 36 sekundách jsme poprvé na turnaji vedli. A i přes naprosto vyrovnaný zápas měl soupeř více štěstíčka v zakončení a poslední zápas skupiny jsme prohráli 2:6.
Jdeme do play-off. Systém Brna je ale tak skvělý, že jsme si hned v prvním kole mohli střihnout repete s Libercem. Konečný vítěz turnaje ale podcenil odhodlání Panthers a řeknu vám, to byla teda podívaná. Nasazení a motivace borců v červeném byla tak intenzivní, že po první dvacetiminutovce na tabuli svítilo skóre 0:1 a kluci chtěli zabojovat o senzaci. Bohužel naše vlastní střelecká impotence zhatila veškeré plány a po pár smolných odrazech prohráváme 0:4 a turnaj pro nás končí s nehezkou bilancí 4:42.
I přes všechny debakly musím před celým výběrem smeknout a poděkovat. Za podnebních podmínek, které na hale panovaly, za všech nepříznivých stavů a katastrofálních rozhodčích během turnaje (sorry not sorry) kluci v každém (až na první zápas Libercem) momentě dávali do turnaje všechno, fungovali jako správná parta a žádný zápas nevzdali až do závěrečné sirény. Za rok znovu a třeba lépe. Oss!
P.S. Největší poklona patří Janě Ježkové za to, jak šíleně dobře dokázala jezdit po celém Brně a poskytovat nám až nadstandardní péči. Díky, Jani!“
Komentář trenéra (Lukáš Jenšík): „Junioři po rozpačité sezoně, jež přinesla mnoho zvratů a příběhů vyrazili na Brno, kde bez ročníku 2006 zkusili vyškrábat medaili.
Celou skupinu jsme si pohlídali takříkajíc na pohodu a spíše jsme v ní útočili, než že bychom nějak důsledně bránili (to přeci jen baví každého víc). To se trochu projevilo i v prvním kole play-off proti Okříškům, kdy jsme soupeře podcenili, naštěstí se ale i včas vrátili do zápasu a se štěstím postoupili po nájezdech. V osmifinále jsme pak narazili na dobře známého soupeře z Black Angels a tam se ukázala celá sezona – s každým dokážeme hrát vyrovnaně, něco nám ale chybí, a to góly! Soupeř tam z pár akcí dokázal něco vsítit, ale my ani největší šance neproměňujeme, necháme protihráče odskočit a pak už jen dotahujeme, což je vždy těžké.
Turnaj pro nás tedy skončil na hokejkách Blacků, ale jeho průběh a cestu tam i zpět jsme si užili a to je to hlavní. Tahle kategorie a tento ročník pro mě byl ze všech ostatních ten zlatý a byť ne vždy udělal ten největší úspěch, tak mi přijde nejlépe připravený do dalších let, protože se vždy hrálo na té nejvyšší úrovni s nejlepšími soupeři. Chci tedy všem poděkovat za společná léta a to, jak náš klub reprezentovali – tohle byl nejlepší tým na světě, díky!“
Komentář trenéra (David Förster): „Juniorky se vydaly do Brna s cílem si turnaj hlavně užít a pokud to půjde, tak i uhrát nějaký slušný výsledek. Ve skupině nás ale od prvního až do posledního zápasu provázela velká smůla – hned čtyřikrát jsme padli pouze o dvě branky, v tom jediném zbývajícím utkání jsme pak ještě chvíli před koncem vedli 2:0, soupeř ale díky našemu zpackanému závěru srovnal na konečnou remízu.
V play-off už to pak bylo těžké a hned úvodní ranní zápas nás v osm hodin posadil na kolotoč proti Vítkovicím, což i přes jeden čestný zásah byla zároveň naše konečná na turnaji, když soupeř ukázal a potvrdil své kvality.“
