Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.



Poslední říjnová neděle zavála Účko do centra jižních Čech, měli jsme zde odehrát utkání s předposledním Meťákem. Shodou okolností, vlivů, nemocí, ostatních zápasů a nenadálých omluvenek jsme povolali do boje i širší/starší kádr našeho týmu. Takže vedle a juniorů nastoupil například ostřílený "áčkař" Bendík, trenér elévů Špalda nebo veterány na výjimku hrající Petr.
Celá sestava znala jak své silné stránky, v podobě pospolu hrajících mlaďáků, ale i ty slabé, bez Martina v podstatě celá druhá lajna. Pokyny byly tedy jasné, jednička góly dává a dvojka je nedostává. Začátek zápasu byl velmi opatrný, Budějovice věděly, že mohou sahat po bodech a my se trápili s parketami. V půlce třetiny šel soupeř do vedení, to nás ale nezastrašilo a hráli jsme dál, co to šlo. Své ovoce to přineslo už o chvíli později, když si s trestným střílením hravě poradil Pechýňo. Krásnou individuální akcí odskočil do vedení kapitán Snejk a mohli jsme jít s jednobrankovým náskokem do kabin.
O pauze jsme se na všem shodli, znali jsme klíče k výhře a začali tušit, že soupeř už moc kousat nebude. Přesně jak jsme si řekli, tak se i stalo. Postupně jsme navyšovali a i přes soupeřův pokus "change the game" jsme končili třetinu za stavu 5:1.
Bylo jasné, že pokud vyloženě nepřestaneme hrát, domů pojedeme s vítěznou náladou. Meťák už moc věcí nepředvedl a naopak naše druhá formace začala toužit po kanadských bodících. Seč jim síly stačily, tlačili i oni na pomyslná vrata, ale většina připravených šancí skončila buďto za mantinelem, nebo na hrudi brankáře. Jediný Špalda se trefil a spolu se závěrečným únikem Pechýňa zpečetili konečný výsledek na 7:2.
Všem patří velká pochvala, zejména pak staříkům, co pomohli v nouzi. Jedinou kaňkou je pak zranění Sabyho a Máry, kteří oba zápas nedohráli, ať jste brzo fit a zpátky na hřišti v plné síle.
PS.: Špalda si odvezl bod, Bendík ocenění hráče utkání a co ty Petře... bude ti muset holt stačit ta pochvala. :-)
Autor: Jan Sysel