Panthers vs. Rokycany

Předposlední výjezd a další ze série zápasů o udržení nás čekal na půdě beznadějně posledních Rokycan - ovšem paradoxně, je to tým, který mi přijde lepší nebo florbalovější, než jiné týmy v tabulce nad ním - vzpomeňte si na ně někdy, až budeme říkat, že máme smůlu.

Tihle kluci hráli zápas s námi v situaci, kdy už bylo jasné, že nejenže sestupují, ale že nás ani nemůžou předstihnout - měli jsme náskok sedmi bodů. Kromě toho taky vzpomínku, jak nás doma porazili v prodloužení. My jsme měli zároveň ale netradiční sestavu - jednak nás bylo dost (15+1), zároveň nastoupili hráči, kteří jinak nastoupit nestihli (Kýbl, Kočis, poprvé se taky představit v ostrých minutách brankář Vojta).

Malý háček, který se pak projevil, že nám chybělo prvních šest hráčů v žebříčku produktivity - Čočo, Vak, Vejli, Šťastný, Zdruby a ani Urbi nemohl. Jeden by řekl, že je všechny v součtu nahradí Kočis, ale přeci jenom ta pauza byla znát a i když jsme si šance vytvářeli, nebyli jsme schopni skórovat, soupeřovi to tam padalo víc a zápas byl dle očekávání přetahovanou o to, kdo to více utrhne a i jsme si vzhledem k vývoji poměrně věřili, podpořeni nebojácným výkonem juniorské formace, nicméně závěrem se jen potvrdilo naše trápení a soupeř rozhodl - tedy pět bodů ze soupeřových třinácti v konečné tabulce dostal od nás - to je až příliš štědrý dar.

Panthers vs. Strakonice

Takový už skoro tradiční soupeř, už ani nevím, kolikátý vzájemný zápas to je a vyšlo to na poslední kolo doma, nám šlo tabulkově o to se udržet nad předposlední Plzní, se kterou ale máme, jak jinak, špatné vzájemné zápasy, Strakonicím už nešlo v pořadí o nic (tedy jen teoreticky) do toho pochopitelně všem našim borcům došlo, že to je poslední zápas a tak najednou všichni mohli a byli jsme v opačném problému, než obvykle, kdy hráče vyrábíme, tak tentokrát jsme je museli škrtat a to je vždy nepříjemné a stálo nás to hodně sil a jen to budiž mementem do dalších rozhovorů, co s další sezonou. Touto cestou bych chtěl ještě vyzdvihnout velký a čestný dík dvěma dělníkům panteřího florbalu, Petrovi Neprašovi a Ondrovi Bendíkovi, kteří se na poslední turnaj nevešli, ale byli to vojáci, kteří tuhle sezonu odbojovali a byli vždy na místě dle potřeby a rozkazu.

Vyrovnaný zápas jsme strhli na svou stranu peckovou druhou třetinou, kdy jsme byli rychlí, důrazní a týmoví, bylo nás plné hřiště a i díky této zvýšené aktivitě se k nám přiklonilo potřebné štěstí. Projevil se také syndrom Kočis, jehož aura když se rozsvítí, tak požehná i spoluhráčům ve svém okolí a odehrál si to s přehledem i body (7).

Třetí třetina pak ale nejenom, že se dohrávala a soupeř nám zatápěl a snažil se dotáhnout, což by se mu asi mít víc času povedlo, ale hlavně nám začali každé střídání odpadávat hráči, to jsem opravdu ještě nezažil, že bych změnil sestavu a než to dořeknu, tak bych dělal další změnu a to celkem 4x. Něco byly jenom bolesti, které se zahojí, nejvíc to odnesl Urbi s kolenem, tak jen doufáme, že to nebude tak hrozné, jak to vypadalo. A dlužno dodat, že to nebyl žádný zprasený zápas, naopak patřil k těm korektním, ale náhoda prostě hraje roli i v tomto - a zase jak jsem říkal, představte si, že bychom jeli někam v deseti hráčích a stalo by se nám toto.

Závěr sezony je tu, můžeme si pobrečet, jak je to brzo, že je škoda, že nejde hrát nadstavba atd., protože kromě díků za účast, odvozy, góly, včasné vyjadřování a omlouvání nás čekají náročné rozhovory a plánování sezony budoucí, protože je na to hned několik pohledů, jak to dělat nebo jak to případně určitě nedělat a panuje i spousta protichůdných představ nebo pocitů - o docházce, o trenérském vedení, o sestavě atd. takže pro tuto chvíli velké díky za sezonu, byť s mnoha výhradami.

Zapojilo se šest brankářů a 58 hráčů. ale jenom šest (!) nastoupilo alespoň k polovině (11) utkání = Filda, Čočo, Merki, Brába a již zmínění Benďák s Péťou Neprašem.

Autor: Štěpán Weber