Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.


Panteři na výjezdu do Benešova téměř uzmuli body ambiciózním domácím, stejně jako doma proti Klatovům ale nakonec odchází poraženi – důležitá cesta do Dobříše pak nicméně v záchranářské bitvě přinesla cenné vítězství!
Do Benešova jsme jeli asi i díky nedalekému výjezdu a i přes kolizi s Áčkem v dobré a početné sestavě, která ale zároveň byla velmi povedeným patchworkem k pobavení rozhodčích. Po delší době jsem stanul u kormidla já sám osobně a bylo to znát, že jsem byl "nerozehraný".
Soupeř se nám naštěstí nechystal udělat nějaké rychlé překvapení v podobě gólové smrště a po opatrné první třetině, kde jsme testovali a hodnotili míru odskakování a podkluzování a porovnávali se se soupeřem přišla zlomová chvíle, konec druhé třetiny, kdy za stavu 1:2 přišel soumrak našich šancí v podobě série vyloučení, kdy jsme byli i dvakrát ve třech... po téhle bouři už to bylo 1:4 a do zápasu se nám už nedařilo dostat, protože Benešov už pak hrál chytřeji víc na míčku a my jsme si už nevytvořili větší šance.
Poučení je tedy nežehrat na rozhodčí, protože většinou se nám stane to, že píská někdo, kdo toho hodně přehlédne a nám to nevyhovuje a cítíme se poškozeni a když je to opačně, že rozhodčí vidí skoro všechno, tak nám to taky uškodí. Ve finále rozhoduje to, jestli trefíme bránu a nechybí nám nasazení - to druhé nám nechybělo, to první ano. Příště snad tedy lépe, díky všem, co dorazili, i když organizačně to mohlo být taky ještě o chlup lepší. :-)
Autor: Štěpán Weber
Do Klatov jsme jeli se slušnou sestavou ve smyslu počtu a i jsme měli s sebou pár zlobidel, která mohla dát branky a plus Benďák dojížděl svým vznášedlem na poslední chvíli okolo nehody u Plzně. Naleštěné parkety v hale se chlubily tím, že dostaly pořádný servis a my jsme si říkali to, co jsme o pár minut později porušovali a sice, že nám to bude trochu skákat a že musíme hrát jednoduše, mnohem jednodušeji, než bychom chtěli.
První třetina rámovaná celkem pěti tresty v náš lehký prospěch, naopak skore mínus dva pro nás a o přestávce takový ten pocit, že máme rozhodně na víc a jak uragán jsme vstoupili do druhé části, vzali domácím dech a ujali se vedení 4:5, jenže jsme tím polekali sami sebe a nechali zase šokovat soupeře, smrtonosná tříminutovka na konci druhé třetiny určila vývoj zápasu. K tomu se mi povedlo asi poprvé v životě rozmluvit rozhodčímu trest - chtěl totiž poslat našeho brankáře Juldu na 2+10, což by znamenalo nejspíš, že budeme převlékat Benďáka do munduru a nad námi by stál rozhodčí se stopkami - obojživelný Petr Nepraš totiž tentokrát chyběl.
No a jak se to stalo vás možná zajímá...? Cestou do Klatov jsme se s Juldou bavili o všem možném, nejvíc tedy o MS v Lolku, ale došla řeč i na florbal a co jsme si tak my dva mohli povídat, co máme společného - no došla řeč na to, jak se obecně (skoro) vůbec nepískají tzv. vzdálenosti od gólmana při výhozu, že se to prostě nechává hrát a nepíská se to a že s tím nic moc neuděláme.
No a co myslíte, přesně takový jsme dostali na 6:5 a Julda neváhal vyběhnout z brány k rozhodčímu a říct mu, co si o něm myslí. Ukecal jsem to tedy jen na dvojku, kterou odsloužil Benďák, ale i tak jsme inkasovali a pak ještě jednou na 8:5.
Třetí třetina a tlak a dobrá hra, vyhráli jsme ji 0:1 a škoda, tohle jsme měli odehrát lépe, to učení nám trvá dlouho.
Autor: Štěpán Weber
Tenhle zápas byl trochu jiný, jednak se hrálo takové předkolo play-down, kdo vyhraje, ten bude mít o dost větší naději na udržení se, ale hlavně do zápasu nastoupil Jirka Hadamovský, jednak oblíbenec rozhodčích a za druhé kluk, co prošel oba týmy a v tom prvním ho považují za odchovance a nyní se tam formou hostování vrátil. Do naší sestavy se naopak po dlouhé pauze vrátili srdcaři z westsajdu a trenéři ženské složky Ďurda, Johny a Fory a jejich motivace byla tentokrát přetavena i v kvalitní herní projev a nakonec i výsledek.
Zápas byl korektně bojovný a lámal se až ve třetí třetině, slovy klasika bychom řekli, že rozhodly zkušenosti a to i přesto, že náš nejstarší a nejzkušenější hráč Jarda se nechal nachytat jako malý kluk, když ho končící koordinátor florbalového vzdělávání vyprovokoval nějakými řečmi po souboji k tomu, aby mu na to slovně reagoval a nechal se u toho slyšet od rozhodčího, který nechodí v takových situacích pro větší trest daleko a v regionu bývá občas přezdíván jako bezcitný Karel a dostal tak osobní trest, budiž to ponaučení pro něj a pro všechny, jak se nenechat nachytat.
Autor: Štěpán Weber