Hodně náročný zápasový program měly zkraje ledna družstva dorostenek. Áčko nastoupilo k prvoligovým kláním hned třikrát v rámci devíti dnů, jejich rezervní spoluhráčky pak čekala cesta na Kladno.



Po nevydařených dvou derby nás čekal v pražském trojboji poslední celek - Bohemka. Po prvním vzájemném zápase jsme věděli, v čem je soupeř silný a snažili jsme se jeho krosy a tvrdou hru na brankovišti co nejvíce eliminovat.
Bohužel ale v prvních dvou třetinách soupeř ukázal, že většina nehrála Superligu pro nic za nic. I když jsme celkem solidně drželi s Bohemkou krok, stejně bylo pár momentů, kde byl soupeř nemilosrdný. Jako některé krosy a zakončení, které ve většině případů trefilo zařízení, to byla radost pohledět. Ale na druhou stranu je potřeba říct, že my jsme po delší době předvedli celkem solidní hru, měli jsme spousty šancí, ale po dvou třetinách jsme na ten poměr šancí, co jsme měli, dali pouhopouhé 3 branky. To že nám nevyšel opět vstup do druhé třetiny už raději ani nekomentuji.
Ve třetí třetině se ale začali dít věci, že i přítomnému delegátovi přecházel zrak. Najednou jsme zrychlili, začali dávat branky každé střídání, až se Bohemka začala bát o výsledek (aby ne, když jsme se ze šíleného stavu 3:12 dostali do stavu 10:14). Nicméně soupeř měl pohodlný polštář a výsledek si již nenechal vzít.
Ale znovu je třeba říct, že i zejména díky třetí třetině jsme odehráli důstojnou partii se soupeřem, který má zkušeností tolik, na který nedosáhne většina z nás. Škoda, že jsme takhle nehráli v předchozích dvou derby.
Nadále zůstává naše situace kritická, ale zápasů je ještě relativně dost, takže šance na posun ještě jsou.
Autor: Daniel Škvor