Vítězná tečka na závěr

V sobotu 2. května se elévové sešli k poslednímu turnaji 3+1 v sezóně. I když to není úplně pravda, ještě nás čekají 3 neligové turnaje v téhle disciplíně a pak už ti starší zamíří do vyšší kategorie, kde už se hraje pouze systémem 5+1. Ale ten maj kluci teď stejně radši, takže v tom nevidím nejmenší problém. Teď už ale, co se všechno dělo v Novém Strašecí.

Turnaj se nám výsledkově a vlastně i herně hodně povedl, odvážíme si 4 výhry ze 4 zápasů. Mrzí mě jen, že jsme nehráli pravidelně vyšší koše, protože herně by na to bylo. Nejvíc nás tak brzdilo mentální nastavení, kdy jsme ve vypjatých utkáních nedokázali udržet nervy na uzdě a také, pokud šel soupeř hodně do těla, měli jsme někdy až zbytečný respekt. Ale makali jsme na tom, někdy se nám dařilo více někdy méně. každopádně tento turnaj to byla jízda a zasloužená odměna, v podobě jasné dominance.

A protože je to poslední ligový turnaj, tak si ještě pojďme trochu zabilancovat. Zkusím se teď zaměřit na naše soupeře na turnaji. S Rakovníkem jsme se tuto sezónu potkali na každém druhém turnaji (celkově tedy pětkrát) a vždy z toho vyšli vítězně. Stejně tak s Kladnem, ale s tím jsme se potkali pouze třikrát. Zajímavější je to u Barakud ze Slaného. Tohoto soupeře jsme potkali celkem čtyřikrát. A je to právě soupeř, který hraje hodně do těla a prakticky ve stejné sestavě. Nejprve přišly dvě prohry, ale poslední dva zápasy už byly čistě v naší režii. A stejně tak Sparta, která ale zase naopak hraje více technicky. S tou jsme dvakrát prohráli, ale tentokrát se nám je podařilo s přehledem zvládnout.

Všem děkujeme za podporu. S koncem ligové sezóny samozřejmě nic dalšího nekončí, tj. pokračujeme v tréninku, čekají nás neligové turnaje, kempy, soustředění, takže žádné nohy nahoru, jedeme dál...

Autor: Daniel Horna

WHITE zakončili sezónu jak se sluší…

Poslední ligové kolo se odehrálo v Praze na Petřinách, kde se potkala čtyři pražská mužstva. Mělo jich být pět, ale SKV se odhlásilo, což nás nakonec i mrzelo, protože místo třech výher a jedné kontumační, jsme mohli mít čtyři normální výhry. 

Turnaj odstartoval naším zápasem proti pořádajícímu Tatranu. Od začátku zápasu jsme byli dominantní na balónu a naše kombinační hra dostávala soupeře do těžkých problémů, ze kterých se nám až překvapivě dařilo dávat góly. Nějaká ta spálená šance tam byla, ale poslední dobou jsme spíše naše šance neproměňovali, než proměňovali, což se o tomto zápasu říct nedá. Tatran si postupem času taky začal vypracovávat šance, ale vylámal si zuby na našem brankáři. S vítězstvím o osm gólů jsme byli nadmíru spokojeni.

Po dvouzápasové pauze jsme vlítli na Kobylisy. Soupeř byl daleko kvalitnější, ale stále to byl zápas, kdy to bylo jenom o nás, záleželo na tom jako my moc budeme chtít vyhrát a kolik pro to uděláme. V prvním poločase jsme se dost hledali a možná i byli lehce zaskočeni ze hry soupeře, prostě jsme je podcenili. O pauze jsme udělali pár taktických změn. Druhý poločas už byl hlavně o nás, soupeři docházely síly a my zahazovali tutovky, ale výhra z toho nakonec byla:). Kobylisy jsme přetlačili 4:2 a za deset minut jsme šli hrát další zápas.

Poslední zápas sezóny nemohl vypadat lépe. Já jsem byl osobně z něho trochu nervózní, protože jsem tušil, že nám budou docházet síly. Přeci jenom nejsme zvyklí na to hrát během hodiny dva zápasy, a ještě k tomu v tom zápase s Kobylisy jsme se docela nadřeli. Ale zpátky k zápasu s Vosami. Start, jak se patří, osmá sekunda a hned 1:0. Ve druhé minutě jsme už jsme vedli 3:0. První poločas jsme uzavřeli na čísle 6 a doopravdy soupeř za těch deset minut si nevypracoval nic. Jenže toho, čeho jsem se bál se v druhém poločasu začalo projevovat, ÚNAVA. Cíl byl jasný, udržet pro Tomína v brance čisté konto, ale už nám chyběla ta dravost po balónku, nohy nefungovaly, jak měli a hra se ve druhé půli celkem vyrovnala. Čisté konto z toho nakonec bohužel nebylo, ale výhra 8:2 je pěkná a zasloužená!!!

Celkové hodnocení turnaje je jednoznačně 1* a třikrát podtržená.

A je to tady, konec sezóny (samozřejmě tréninky ještě jsou :)), ale ligové zápasy nás už nečekají, a tedy moje reporty už spíše taky ne :(

Proto bych chtěl poděkovat: 

1. čtenářům za čtení mých článků, 
2. rodičům za podporování svých dětí, 
3. klukům za to že sportují a že hrají florbal, 
4. Danovi, Andy a Matějovi za super tým, který jsme vytvořili.

DĚKUJI, DĚKUJI a ještě jednou DĚKUJI.

Mějte se fanfárově…

Autor: Jan Baier