První zápas byl... no, řekněme, že jsme se teprve probouzely. A to doslova – holky mi samy přiznaly, že v první třetině byly ještě skoro v pyžamu, a výsledek tomu odpovídal. Remíza. Nebyla jsem nadšená, ale co naděláme, každý kdo někdy měl turnaj tohoto formátu, ví, že ráno je ráno.

Pak ale přišel zlom. Nevím, jestli to byly tousty nebo párek v rohlíku z bufetu, čerstvý vzduch nebo jen to, že se konečně probraly, ale od druhého zápasu to byly úplně jiné holky. Začaly hrát ten florbal, který umí – rychlý, důrazný, s přehledem. A soupeřky byly bez šance.

Druhý, třetí i čtvrtý zápas jsme vyhrály s velkým gólovým rozdílem. Holky prostě přestřílely každého, kdo se jim postavil do cesty, a ukázaly, že první koš je pro ně to pravé místo. My s Batmanem jsme jen stály na střídačce a byly jsme šťastné, že konečně holky ukazují, co umí a že poslední turnaj si zase zahrajeme v prvním koši.

Celkově jsem spokojená. Ten první zápas nám dal lekci o tom, jak důležité je naskočit do tempa hned od začátku. Další zápasy ukázaly, co chceme hrát a jak se chceme prezentovat na hřišti i mimo něj.

Díky holkám za výkony a rodičům za podporu

Autorka: Eliška Zubová