Ve středu 29. ledna jsme se odebrali nezvykle k zápasu vloženého kola v týdnu a připadali jsme si trochu jako profíci, když jsme měli trénink v úterý a ve čtvrtek a ve středu zápas. Vzniklo to tak, že klukům z FKMP se nesešla na řádný turnaj sestava a požádali nás a nám se to mimořádně hodilo proto, že díky neideálnímu počtu účastníků (10) to vychází, že 2x za sezonu jedeme jen k jednomu utkání. A zrovna to byl on. Takže volný den za to, díky! :-)

Sestava nějaká byla a šel jsem si zahrát i já, abych se pokusil přetavit formu z tréninku a z jednoho jediného zatím zápasu do praxe, navíc proti FKMP, což málokdo z dnešních už ví, ale základ tohoto týmu jsou kluci mého věku, se kterými jsme tehdy kdysi přes cca 20 lety začali trénovat, tehdy ještě jako Thunder Balls a měli jsme sídlený tréninky, my jsme byli tehdy ti horší a jejich kvalita nás táhla a motivovala k tomu být stejně dobří jako oni. A dál už to znáte, nebo si můžete přečíst.

Zápas měl zajímavý průběh, jedna z mnoha variant, ale ne tak častá. Vstup do zápasu a řekněme první třetina s přihmouřením všech očí byla naše, tempo, nasazení a kvalita i pohyb byly na naší straně a možná jsme si začali myslet, že to je jenom otázka času. "Drtivý" tlak ale nevedl k dostatečnému vedení, často jsme se zastřelovali a nedávali šance. A postupem času se logicky i starší kluci rozběhali a v krátké fázi drželi krok, až to nakonec překlopili do stavu, že to byli oni, kdo byl aktivnější a my se stále více trápili se zblokovanými střelami a pomalým startem na balon a neschopností hrát jednoduše a reagovat. Ze slibného zápasu jsme tak nakonec vytvořili ztrátu, kterou jsme chtěli dohnat, ale nebylo jak a navíc rychle utíkal čas a otázka, kolik dní bychom potřebovali, abychom to otočili.

Takže bohužel zasloužená prohra, nicméně vývoj v následujícím ligovém kole, který ukázal to kouzlo florbalu a to, že každý může porazit každého, když jsme sice ze tří zápasů v jednom týdnu prohráli a přesto to pro nás znamená postup na druhou příčku průběžné tabulky, to je prostě paráda.

Autor: Štěpán Weber

Víkendová klání nás znova čekala na EXE Aréně, přičemž první klání nás svedlo proti našim "sousedům" z panteří rodiny - Cirkusu Praha. S kluky to již na začátku sezony byl vyrovnananý mač, kdy jsme téměř proti nim vytekli kvůli našemu nedůrazu. To se ukázalo jako opakující trend, ovšem s rozdílem, že my jsme se již nedostávali do tak jednoduchých situací. V první a druhé třetině diváky čekal relativně kvalitní a fyzicky náročný zápas v důsledku tempa hry. O první třetině nelze toho mnoho říct, pouze, že jako auta v dnešním počasí, tak i oba týmy se snažily dostat do zahřívací teploty. To se pak výkon ukázal v druhé třetině, kdy v důsledku Ladrysovi lenosti (čtěte "lstivosti") zůstal sám jmenovaný po pokaženém útoku před brankou soupeře. Tam čekal a čekal...až pak se k němu dlouhým náhozem balon dostal a on nekompromisně zavěsil. To byla jedna z mála kvalitních situací na naší straně. To Cirkusáky nabudilo tak moc, že nám dál v zápase utekli ne o parník, ale o Titanik, a tak jsme se museli smířit se skóre 4:2 pro soupeře.

Druhý zápas nás čekal s nám též známými Hornets. Odlišnosti v herní schopnosti se zde hledají těžko, možná až na ten rozdíl věkových průměrů týmů. Výkonnostně - technicky to byl podprůměrný výkon jako proti Cirkusu, což v nás vyvolávalo alarmy. Nálada a sebedůvěra však narůstala vzhledem k větší kontrole hry, kdy jsme dostali prostor téměř na cokoli na hřišti. Dalším dobrým tahem ovšem byl náš větší zájem o zakončování, který se potvrdil i dvěma našimi krásnými góly z beka. Zápas měl i tresty, které ke konci zápasu utvrdily skóre na stav 4:2, tentokrát pro nás.

Autor: Jakub Vycpálek