Takže jsem tu opět já se svým unaveným reportem. Nebýt to dětský turnaj, kde usne maximálně tak batole, protože to usne kdekoli, tak by trenéra nikdo neviděl tak do posledního zápasu, protože by někde spal. Nicméně velká termoska kávy a křikořev dětí mě udrželi při smyslech a tak jsem mohl zdárně dětem pomoct užít si turnaj.

Měli jsme hezky namíchanou sestavu ze tři holek (stálice Elišku a Káju doplnila Veronika, kterou jsme oslovili doslova na poslední chvíli a která si vybrala turnaj místo skautského dopoledne, za což jí ještě jednou děkujeme) a tří kluků (veterány Filipa a Tomáše doplnil nováček Oliver, který se na turnaj těšil tak moc, až z toho byl nervózní, ale hrál skvěle a ničeho se nakonec nebál). Adam s Danem museli zůstat s nemoci doma (tímto je zdravíme a přejeme brzké uzdravení) a tak jsme turnaj hráli v celkem netradičním počtu na pět hráčů do pole (co bychom za to dalo před pěti lety na elévkách, ale to je zase jiný příběh).

Všichni se ale srdnatě bili a makali na sto procent všechny zápasy a i proto měli po každém zápase dobrý pocit a náladu. Zároveň jsme se zase o kousek v některých činnostech zlepšili a z toho jsem měl dobrý pocit já. Na závěr jsme si zabrblali na rozhodčí, aby bylo všem nešvarům učiněno za dost a jeli jsme spokojeně domů.

Díky všem a zase příště.

Autor: Jan Tůma