Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.

Zatímco většina rozumné části národa ještě spala, případně se oddávala ranní kávě a zabalená v dece sledovala ranní teleshopping, juniorské Béčko v čele s nevyspalým trenérem uhánělo v hlubokých mrazech do haly s nejhorším tepelným těsněním v regionu (promiňte, Radlice) na neoblíbené zápasy s papírově slabšími týmy, které ale je třeba porážet.
Předem ušetříme čas čtenářům, kterým nevoní sáhodlouhé legendy o povznesení technické úrovně o několik dimenzí během tří střídání - vyhráli jsme 7:0 a 9:3 a byla to fakt paráda.
Pokud jste se dostali až sem, pravděpodobně Vás zajímá, jak se to všechno událo. Inu, vše začalo jednoho pozdního pondělního odpoledne, kdy se trenér a císař Tomáš Valenta dozvěděl že 1. juniorskou ligu od konce nebude stíhat a společně s dalšími trenérskými omluvenkami z řad policistů a okrasného ptactva se tak muselo sáhnout k alternativě, jíž byla akvizice ještěvlonijuniora Tomáše Paučka, který už za sebou měl takové úspěchy, jako 5. a 6. místo na turnajích starších žáků (kterých se zpravidla účastní 6 týmů), a jehož hlavním úkolem bylo nenápadně stát na střídačce a správně vypsat zápis. Navíc omluvenky nepostihly jen trenérskou sekci, ale i hráčskou, a tak se na pátečním tréninku skládala skupina statečných ze všech možných variant, a na turnaj se tak dostala i taková jména, jako Fanda Štíbr (který tuto informaci ohodnotil slovy "co, já?") nebo Petr Tomeš ("jupííí"), který jinak za celý leden navštívil dva tréninky (a překonal tak milník o nejmenším počtu tréninkových jednotek nutných k absolvování turnaje). Celkový výčet osob tedy činil 13 kluků do pole, jednoho kluka do brány (záměrně neoznačujeme slovy brankář, aby nedošlo k záměně za někoho, kdo umí výhozy) a jednoho trenéra/vedoucího ve slušivém svetříku, kteří se museli spolehnout pouze na slova, že skutečně pojedou, neboť e-mailové potvrzení doposud nedorazilo :-).
Díky pohostinství kluka do brány, Marka Máčaly, si část kádru včetně trenéra/vedoucího díky azylu nedaleko zličínské stodoly ušetřila ranní cestu naskrz metropolí, ani to ji ale nepřipravilo na tuhé mrazy, které panovaly jak venku, tak s drobnými odchylkami i v samotné hale. Poté, co se konečně celý tým úspěšně sešel na střídačce a Petr Lávička minutu před začátkem prvního zápasu ještě úspěšněji konečně zařídil šatnu, jali jsme se vymýšlet taktiku, se kterou vstoupíme do utkání, a která se k všeobecné radosti ustálila na "střílejte co to jde, mají droždí v bráně". Tradičně jsme nevyhráli úvodní buly, a tak měl zkraje utkání mírnou převahu soupeř z rezervy Vos, bylo to ale pravděpodobně naposledy, co měl náš protivník balonek déle jak deset vteřin, protože to, co naši junioři začali předvádět pak, nemělo za poslední dva roky jejich existence obdoby. Ale popořadě...
O pauze bylo znát, že si kluci zápas naplno užívají a nebýt spálených šancí, nikdo by nemohl říct ani popel proti vedení o 6, 7 branek. Jedinou starostí tak byl fakt, že po dobré první části zpravidla následuje druhá, podstatně horší, kdy se v tom lepším případě skóre hry "pouze" srovná. Ke všeobecnému překvapení ale byla druhá perioda nejenom odehrána znovu bez inkasovaného gólu, ale i naše hra se z 150% normálního výkonu zvedla o dalších minimálně 50%!
Druhá přestávka probíhá za němého úžasu všech přítomných, ze strany fanoušků Barcelony padá návrh zapisovat počet přesných přihrávek z první (nápad se ruší cca po minutě, kdy dojde papír), jako hlavní úkol se vyhlašuje udržet nulu a pokud možno neponižovat soupeře (opět padá cca po minutě, zejména díky kouzelníkům Štíbrovi a Tomešovi).
K zápasu nebylo třeba vůbec nic dodávat, kluci ze sebe dostali maximum, jediné, co jim mohlo "zkazit" nádherný zápas byl fakt, že stále nemohou najít optimální úhel zahnutí čepele, jinak mohl být rozdíl podstatně vyšší. Protože jsme měli dvě hodiny pauzu, část týmu zamířila do nedaleké Metropole na kus žvance (McDonald's 8/10, KFC 8,5/10, děkujeme za hodnocení Šimonu Baumrukovi, který dojedl zbytky), zbytek si krátil čas sledováním ne tak technicky vyšperkovaných utkání domácí Slavie a Rokycan.
Největší noční můrou na účtenku taktiku píšícího trenéra bylo neudržení koncentrace z prvního utkání i do zápasu proti Olympu. Navíc byl soupeř na začátku znovu mírně aktivnější a byla i znát větší zkušenost a klid na hokejkách, Panteři se ale po pár střídáních do svého soupeře zakousli s ještě větší vervou než do Vos a začali s toho dne už pravidelným koupáním svých protivníků, a to jak jednotlivě (vynikali zejména Tomeš se Štíbrem), tak postupně (Lávička s Halamíčky) i naráz skupinově (všichni uctíváme velmistra Ježila alias Neymara, který se po třech kličkách rozplácl jako ve vápně). Pro úplnost znovu předkládáme přibližnou časovou osu:
Přestávku vyplnil víceméně klidný pokec všech přítomných, na hře nebylo potřeba vůbec nic měnit, ze strany fanoušků Barcelony znovu padá návrh na počítání přihrávek, tentokrát je smeten ze stolu rovnou, kluk do brány Máčala se chlubí svým zatím třetím zákrokem za den.
Pauzu mezi periodami asi netřeba popisovat, panovala neskutečná euforie z našeho posledního gólu, jediným úkolem zůstalo narazit desítku. :-)
Vytoužená desítka se tedy nekonala, to byla ale pravděpodobně ta poslední věc, která v tu chvíli někoho trápila. Kluci předvedli neskutečný výkon, to co si na hřišti dovolili za technické finesy a parády až občas hraničilo s veřejným ponižováním a jak padlo v šatně, kdyby se před ně v sobotu postavil jakýkoliv soupeř, pravděpodobně by mu kromě pořádného nákladu ještě přidali povinné lekce hrátek s hokejkou.
Děkujeme rodičům za podporu a těšíme se na dalších turnajích!
Panthers Praha B - Vosy Praha B 7:0 (2:0, 2:0, 3:0) Panthers Praha B - Olymp Praha 9:3 (3:0, 4:2, 2:1)
Autor: Paučis Video: Zdenda Dryák, děkujeme!