Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.

Starší žákyně vyrazily do města pro Pantery přátelského, a sice do Rudné. Sestava byla našlapaná, takže se očekával pěkný florbal a dobré výsledky. Trenér byl trochu nervózní nejen proto, že byl pod tlakem (samozřejmě jenom od sebe sama), ale také proto, že nechtěl pokazit práci svých kolegů. Uhádli jste správně, že to byl opět trenér Honza "dejte mi kategorii, kterou neznám a já ji odtrénuji ještě lépe než její trenéři" Tůma :)
V prvním zápase nás čekal domácí tým, takže se dalo utkání označit za určitý "přátelák". Někdo to ale zapomněl říct panu řediteli, který cestou do školy pravděpodobně někde zapomněl nervy a na střídačce to občas vypadalo jako v ředitelně na schůzce pedagogického sboru po kritické návštěvě školního inspektora. Nutno přiznat, že důvody k tomu byly. Hráčky Rudné nepředváděly optimální výkon (o čemž svědčí výsledek utkání se Spartou, kdy prohrály pouze 9:5, což byl velice slušný výsledek) a občas jsme je používali jako mety na slalomová cvičení. Gólmanka mu také nemohla dělat radost, jelikož občas působila dojmem, že částí své bytosti je v jiné realitě. Na druhou stranu je třeba říct, že ač družstvo hraje jakkoliv, trenér musí být hlavně motivátor, rádce a občas i utěšitel, ale nikde ne sekerník a diktátor (to občas může fungovat u dospělých nebo v politice :))