Mrzlo, sněhové vločky padaly na město sta a jedné věže a šest ospalých elévů se vydalo bojovat do haly TJ Pankrác na protějším břehu Vltavy.

Již zmíněný počet nevěstil nic dobrého a hned od začátku bylo jasné, že to pro sestavu 5+1 nebude rozhodně procházka růžovým sadem. První utkání byla přetahováná se vším všudy. V první polovině jsme byli lepší my, avšak góly ne a ne padnout. Postupně se na nás začala ale projevovat únava a náš herní projev i nadšení z gólů začalo upadat. Soupeř utkání ovládl jen těsně o gól a my jsme se poroučeli se svěšenými hlavami do šaten.

Druhé utkání by se dalo nazvat již opotřebovávací zákopovou válkou, kdy jsme dokázali držet se soupeřem krok vždy jen pár minut, a když už jsme se dostali do šance, stalo proti nám snad všechno co mohlo. Buď tam byla tyčka, plast a nebo rovnou paní Smůla, která zavřela soupeřovu branku. Definitivní tečkou a zároveň shrnutím tohoto utkání byla akce Honzíka, který suverénně dvakrát obkroužil polovinu hřiště, kdy si postupně rovnal svá mířidla, až si touš na své hokejce ukopl a krásně jej vycentroval za záda vlastního brankáře Sama.

Třetí utkání rozhodně nenabízelo překrásný florbal. Boje o sestup nejsou nikdy populární, a tak se nám po několikahodinové pauze z vyhřáté tribuny moc vstávat nechtělo. V hale zavládlo ticho, avšak na klucích bylo vidět, že se přišli porvat o každý metr! Boj to byl srdnatý, a i když jsme po celou dobu utkání tahali za delší konec, kluci nepolevovali a s vytrvalým tempem postupně nasázeli 10 branek! Kos udržen a mohlo se jít slavit!

Klukům děkuji za předvedený výkon a obětavost, které si v celém trenérském štábu velice vážíme!

Autor: Marek Máčala