Výjezdové 3. kolo v neoblíbené hale přineslo dle očekávání vyrovnaný, vcelku atraktivní florbal plný osobních soubojů, kde o výsledku rozhodovaly maličkosti. S plzeňskou Slavií jsme se za poslední dva měsíce utkaly již potřetí a jasným cílem tedy bylo i potřetí zvítězit a potvrdit tak oproti loňské sezóně roli favorita.

Hned první třetina odstartovala ve vysokém tempu, hra se přelévala ze strany na stranu, ale díky trefám Anity Nechvátalové a Jany Pavlicové v úvodních 10 minutách jsme postupně převzaly kontrolu a do šatny se tak odcházelo za stavu 2:0. Po pauze bylo znát, že nám svaly lehce zatuhly a v našich myslích začal převládat pocit, že to půjde samo. Soupeřky pochopitelně toužily nepříznivý vývoj zvrátit a našeho zaspání využít. Měly spoustu šancí, skóre stáhly na rozdíl jednoho gólu a s bouřlivou podporou domácích fanoušků hrozily dál. Po několika neproměněných plzeňských tutovkách jsme se naštěstí dokázaly oklepat a v rozmezí necelé minuty jsme díky důrazu Emily Maurerové a ukázkového víka Jany Pavlicové znovu o dvě čísla odskočily.

V polovině zápasu se hra začala vyostřovat, soubojů přibývalo, což mělo za následek dvojici sporných vyloučení. Oslabení jsme však úspěšně ubránily, každý tým ještě na své konto po bodu přidal a po 40 minutách svítilo na tabuli skóre 5:2. Třetí třetina už takové gólové hody nepřinesla, utkání se navíc muselo přerušit po nešťastném tvrdém úderu balonkem do oka jedné z panteřích střelkyň a sobotní večer se tak neobešel ani bez zásahu záchranné služby. V ten moment musel David Förster vytáhnout eso z rukávu a do hry zapojit Moniku Merčákovou, která nedávno oslavila své osmnácté narozeniny. Emily Maurerová naši dominanci ztvrdila druhým gólem, čímž si vysloužila ocenění nejlepší hráčky a náš výkon zůstal až do konce konzistentní. Domácí to v poslední desetiminutovce zkoušeli v šesti, vytvářeli velký tlak a my jsme zuby nehty blokovaly každý jejich pokus. Z dlouhé početní převahy i díky naší skvělé gólmance Kačce Macounové nakonec skórovali pouze jednou a náš náskok už se jim dohnat nepovedlo. S finální sirénou utkání skončilo 6:3 pro naše barvy.

S výsledkem jsme samozřejmě spokojeny, zápas byl po celých 60 minut aktivní i přes to, že se hrálo na 2 lajny a pokyny trenérů jsme plnily na jedničku. Stále je ale na čem pracovat, je třeba pilovat kondici, zlepšit klid na míčku a potrénovat přesilovky, ze kterých se nám stále nedaří se prosazovat tak, jak bychom si představovaly. Na druhou stranu se nám konečně daří zjednodušovat rozehrávku, těžit z brejkových situací, být důrazné v osobních soubojích a nedávat soupeřům prostor pro hru. Z Plzně se tak vracíme s úsměvem, a hlavně s prvními třemi body do tabulky, na které bychom rády o dalším víkendu navázaly. Čeká nás těžký rival z Chomutova, kterému nebudeme chtít dát nic zadarmo. Tímto zveme všechny panteří tváře 12.10. do Rudné! Naši (snad jen dočasně jednookou) Anit zdravíme a doufáme, že s námi brzy opět naskočí na hřiště!

Autorka: Klára Schmiedová