Tradiční červnový turnaj v Brně byl znovu silně z panteří strany početně zastoupen a ani tentokrát se domů Pražané nevraceli s prázdnou - bronzové medaile si odvezli dorostenci, kteří nestačili až v semifinále na Liberec. Přečtěte si ohlasy trenérů nejen z cenným kovem ověšěného družstva, ale i zbytku naší výpravy!
Zatímco jeden soutěžní florbalový ročník skončil, v zákulisí už několik týdnů běží přípravy na ten nadcházející. A Panteři se v něm budou moci těšit na několik velkých a ještě více menších novinek, pojďme si je společně představit.
Ahoj, jsem mamka jednoho eléva a protože jsem holka všímavá, vyhrála jsem soutěž v paměti o jednotlivých skóre každého zápasu a tím jsem za "odměnu" získala možnost napsat report ze Silver cupu Kutná Hora. Jako mamka musím napsat, že atmosféra byla fantastická a kluci hráli skvěle! Dělali nám rodičům obří radost a každý gól jsme s nimi slavili, jako bychom ho vstřelili sami! Hned se mi chce napsat, že byli bezchybní! Prostě matka nooo.
Série letních turnajů pokračovala na přelomu května a června pro Pantery ne tak tradiční zastávkou, tedy Innebandy Cupem v Českých Budějovicích. A na jihu Čech se našim zástupcům zadařilo, ve svých kategoriích shodně postoupili až do finále, z nichž si odnášejí po dvou sadách stříbrných medailí.
Na turnaj do Bublina arény (chce to hodně představivosti pojmenovat nafukovací halu "Aréna", ale co už) vyrazila zajímavá sestava úplných nováčků, kteří hráli svůj první turnaj v životě, ale i zkušených borců, kteří sice stále berou přihrávku jako naprostou zbytečnost, ale už mají odehráno tolik zápasů, že by o tom třeba mohli alespoň začít přemýšlet. :-) A ještě tým doplnily Eliška s Kájou, které tam nebyly na okrasu (ačkoliv by to bez problémů splňovaly), naopak se od nich kluci mohou hodně přiučit. A když si to po sobě přečtu, tak to vypadá, že přijel autobus, ale bylo nás skromných sedm.
V čase srazu byli na místě dva stateční a jeden trenér a Dan byl trochu nervózní, ale nakonec cestu do haly našli všichni (samozřejmě za to vždycky mohly děti, to je asi zbytečné psát) a tak jsme mohli vylosovat brankáře, rozdat dresy a jít "na to".
Už jsem napsal poměrně hodně reportů a vždy mě překvapí, jak si nejvíc pamatuji emoce, okamžiky ze hry, ale výsledky a kdo "dával góly" a kdo hrál nejlépe velice rychle mizí. V sobotu to bylo malinko jiné v tom, že jsme po hodně dlouhé době odehráli dvě remízy, což se jen tak nevidí a zároveň dostali jeden docela ošklivý výprask, protože jsme ze zápasu odešli už v průběhu, ale zapomněli jsme to říct soupeři, aby už nám nedával góly. Ale stejně mi v hlavě zůstane radost z prvního gólu, ale i ze zabráněné střely, hrdost ve tváři na to, že mě to sice hrozně bolí, ale trenér mě pochválil, takže to přeci vůbec nebolí, čisté nadšení rodičů z toho, že se jejich děti skvěle baví a celkem jim to i jde (většina rodičů - včetně mě - je přehnaně kritická ke svým dětem, kdežto "cizí" nemá problém pochválit. Zamysleme se nad tím táto a mámo. :-))
Takže jako vždy to bylo příjemně strávené dopoledne, sportovně se možná tolik nedařilo, ale zase jsme se v něčem zlepšili a něco se naučili. Třeba to, že výsledek není to nejdůležitější, ačkoliv nám to často tak připadá a prohry bolí (to tak bude vždycky). Případně to, že do školní skříňky se vejdou minimálně dvě děti. Nebo to, že rodiče nemají vždycky pravdu, ačkoliv to nechtějí přiznat. :-)
Všem děkujeme za fajn turnaj a na závěr vyhlašuji menší "soutěž", kterou nevědomky začal Lukáš Knoško (tatínek dvou dětí), když přinesl trenérům do šatny kávu. Pravidla a ocenění nechť si každý domyslí sám. :-)
Autor: Jan Tůma
