Podařilo se dát do kupy 10 podobných týmů, podařilo se shodnout na nějakých pravidlech, které se ještě samozřejmě budou dolaďovat, protože nejsme zvyklí tolik na dobrovolnost a na to vnímat u pravidel jejich smysl. Proto řešíme, že u soupeře byli dva nebo tři kluci mladší a proto řešíme, že Kobylisy neodolaly a vzaly si dva hráče, sice veteránského věku, ale výkonnostně naprosto převyšující úroveň a smysl této soutěže. I přesto jsem ale spokojen a moc rád.
Stejně tak lépe vypadaly dny, které směřovaly k naší nominaci. Byli jsme zvyklí na to, že pár dní před turnajem byla na událost přihlášena jenom hrstka nejzoufalejších a Míla pak přemlouval ty ostatní, aby to přeci jenom ještě jednou zkusili, že tentokrát to bude lepší. Tentokrát bylo samovolně přihlášeno 9 do pole a gólman, takže jsme jenom zkoušeli zakulatit do deseti, což se nepovedlo, ale aspoň nás nebylo méně.
Čekaly nás známé týmy s cedulkou Národní florbalová památka - Vorms a Merkur. Vormsové, kteří mimochodem dvě dekády zpátky hráli stejnou soutěž jako naše áčko, dlouhodobě hrají v minimálním počtu, kdy kolem ikonického Martina Sýkory je družina nejvěrnějších, tentokrát v počtu celkem 6+1, z toho tedy tři byli mladíci a bylo to takto dohodnuté, že je jich málo a že bez této "výjimky" by se nemohli naší soutěže účastnit. Naši kluci byli smutní, protože ten jeden kluk nebyl nějak extra šikovný, ale pouze svou základní rychlostí dokázal zápas rozhodnout... mnohem více jsme ho ale rozhodli my svou neproduktivitou vpředu a neschopností rozehrát.
Je to hodně stručné, ale je to tak, opakované to bylo i v zápase s Merkurem, ve stejné sestavě, jen Matese laborujícího s kolenem nahradil David Hubner, kde jsme hráli o dost lépe i v rozehrávce i vepředu, ale smůla a zápasová tréma nás neopouštěla a tak jsme prohráli i druhé utkání naší nové ELDERS kapitoly.
Na některých jedincích byla znát únava, na některých smutek a na některých dokonce i dokonce pocit podvedení nebo takovéto, jak si připadáte, když naletíte na nějakou reklamu. :D
V očích jsem četl výčitku typu: "Vždyť jsi říkal, že to bude lehčí než veteráni" :D Nebo "Dnešní soupeři budou ti lehčí..." :-). Ale já jsem nesliboval výhry, já jsem sliboval vyrovnanost a to se potvrdilo i naplnilo a to byl cíl. :-) Zbytek máme v rukách. K tomu někdo trefně poznamenal, že dřív to nebylo tak vidět, jak jsme slabí na míčku, protože jsme na něm nebyli. Všechno pravda, nezbývá než poděkovat všem účastníkům a pánubohu, že se nikomu nic nestalo a těšíme se na další kolo, opět v Berouně.
Autor: Štěpán Weber