Že s nominací budou starosti, se vědělo dlouho dopředu. Hrát necelých 48 hodin před štědrovečerní večeří se nepozdávalo většině z nás (+ Štajnovu kotníku), za každý potvrzený kus v sekci se tak veselilo a křepčilo i dlouhé desítky minut. Dobré výjezdové náladě nepomohla krom mizerného času také cílová destinace, která v pošmourném nedělním odpoledni vypadala při příjezdu z jihu jako strašák z jiného režimu, neoblíbené parkety, dvojice soupeřů, se kterými to na florbal moc nevypadalo, dojít pak mělo i na smutnou (věříme, že jen dočasnou) rozlučku s jednou z aktivních kariér. Ale postupně.

Do Neratovic, které měly k vánoční atmosféře velmi daleko, s námi na bitvy s Kubánským Klanem a domácím celkem odjel krom sestavy těch, co vůbec byli ochotní někam vyrazit, přijel také Wojny, který se těšil na večerní bratrské derby. Žel bohu bylo třeba předtím zvládnout zápas s Kubánci, kteří nás vlastně nijak nepřekvapili, ale stejně to stačilo. Florbalu na hřišti opravdu moc nebylo, důvodů pro to byla hromada, počínaje faktem, že se někde v roce 2024 pořád hraje na parketách, konče tím, že vozovou hradbu soupeře jsme nulovým pohybem a ještě o něco menší aktivitou rozběhat prostě nedokázali. Kubáncům pak stačilo dát gól z každého druhého brejku, vzadu si to i přes ztracený náskok 3:3 pohlídat a využít dost prazvláštně nastaveného metru, který měřil tak, jak se to zrovna hodilo nebo bylo slyšet.

Výsledkově jsme tak brzy tekli 0:3, dopředu toho z výše uvedených důvodů moc vymyšleno nebylo, přesto jedním ošklivým a jedním pěkným gólem bylo na konci druhé třetiny sníženo a v čase asi 30:03 i srovnáno, když Dejv takticky vyhrál buly na soupeřova gólmana a nechal si od něj nabít na střelu. Dlouho remíza ale neyvdržela, asi i kvůli našemu opojení, že jsme teprve potřetí v dějinách sportu vyhráli prostřední třetinu, Kubánci tak znovu šli do vedení a občas až parodii na sport s děrovaným míčkem v klidu dotáhli do závěrečného hvizdu, i díky dalším trablím pisatele těchto slov s dvouminutovými tresty za řeči (tentokrát udělenými fakt nesmyslně). 3:6.

V útrobách neratovického chrámu, který pamatuje i řadu předchozích režimů, proběhla mezi zápasy slavnostní ceremonie, při níž jsme se (věříme, že jen dočasně) rozloučili s jedním ze zakládajících Sépiáků Bobrem, který se rozhodl ukončit aktivní kariéru a dál se věnovat pouze péči o králíky a prodej slonoviny. Na svůj dočasný florbalový důchod si odnesl i něco dobrého k zapití, věříme ale, že se nám brzy vrátí! Co se týče zapíjení byli nicméně domácí pořadatelé vybaveni dobře, otevřeli nám i bufet s teplými i studenými pochutinami, díky kterým jsme se mohli naladit na závěrečný zápas kalendářního roku.

V něm nás čekal právě domácí celek, který svůj roční rozpočet vrazil do marketingu a propagace tohoto svátku všude po městě i sociálních sítích – nemohli jste si dojít snad ani pro rohlíky, aniž by vás někdo nezval na sváteční bitvu s Panthers Praha D. Do hlediště si nakonec opravdu našla cestu téměř stovka příznivců, většina z nich oděna v domácím oděvu, výjimkou byla snad jen Egi a rodiče Wojnarovi, kteří mohli na každé straně fandit jednomu ze svých synů.

A ačkoliv byla před zápasem slibována i tombola, očekávaný kolotoč, o kterém jsme ze strany lídra tabulky zase spekulovali my, se nekonal. Domácí sice byli po většinu zápasu o něco lepší, vyloženě jednostranné to ale rozhodně nebylo. Nepovedlo se nám využít brzkou přesilovku, Neratovicím jsme ale dost ztěžovali život vysokým napadáním a (na naše poměry až překvapivě) účinným bráněním. Hodně nás podržel i Vojta, který v bráně nahradil Brábu, směrem dopředu ale naše šance zůstaly nevyužity/skončily na tyčce (zakroužkujte vybrané) a domácí tak po první části vedli 2:0. V té druhé se to ještě o něco vyrovnalo a dlouho to vypadalo, že snad i udržíme skóre na přijatelné mezi, opět ale zaúřadoval náš největší soupeř v sezoně, tedy pan Vlastní Gól, který tam poslal další dva fíky, svou roční bilanci ukončil na nějakých 17+0 a znovu nám vloudil do hlavy myšlenku, JESTLI JE TO VŮBEC JEŠTĚ STATISTICKY MOŽNÝ, SI DÁT ZA PŮL ROKU TOLIK VLASTŇÁKŮ! Na druhou stranu, jedním z autorů byl už tradiční smolař Martin, který ve středu na tréninku sám predikoval, že by v neděli nějaký ten fík mohl vsítit, takže to vlastně vychází.

Třetí třetina přinesla asi nejvíc našich šancí, Karbič s Dejvem dvě parádní kombinace napálili do červené konstrukce domácí klece, za stavu 0:5 nám tak udělal radost kapitán Lavi, který tam poslal náš první a jediný gól v zápase. Ten jsme nakonec prohráli 1:5, jasnému favoritovi jsme ale byli důstojným soupeřem a rozhodně byli s florbalem/předvedenou hrou spokojenější, než po předchozí plácané s Kubánci.

Polovina sezony je tak minulostí a my jí uzavíráme na sedmém místě s bilancí 18 bodů za 6 výher a 8 porážek. Do nového roku přejeme jen to nejlepší a přijďte se na nás někdy podívat!

Kanada:

• Lavi: 1+0
• Šimi: 1+0
• Dejv: 1+0
• Martin: 1+0 + 1-2 vlastňáčky
• Khurny, Péťa Svojítka: 0+1
• Bob, Karbič, Wojny: 0+0
• Paučis: 0+0 + 2+10 za kecy

Autor: Tomáš Pauček