Tentokrát nás čekal druhý koš, kde už hrajeme velmi vyrovnaná utkání, kde nám soupeři dávají více času a prostoru a my tak naplno můžeme využít věci, které se na tréninku naučíme. Prakticky by se dalo říct, že jsme měli na to porazit všechny, ale...

Do prvního zápasu s Kladnem jsme vletěli jako uragán a jedna šance střídala druhou, ale bohužel jsme se potýkali s nepřesností v zakončení, a to nás odsoudilo ke smolné prohře o jedinou branku. Druhý zápas se Spartou pokračoval v podobném duchu, ale tam jsme udělali až moc chyb směrem dozadu, a tak nás výsledná remíza opět zabolela. Třetí zápas s budoucím vítězem celého turnaje s domácími Medojedy byl už zcela v naší režii, sice to nebyl takový brankostroj, ale dokázali jsme být preciznější v obranné fázi, a to rozhodlo. No a na čtvrtý zápas raději rychle zapomeneme. Je to vždy o tom, kolik toho soupeři dovolíme a tentokrát jsme toho hráčům Kobylis dovolili opravdu moc. S takovouhle hrou a to oběma směry (dopředu i dozadu) nemáme šanci na dobrý výsledek.

Doufám, že si vylepšíme reputaci na příštím, již posledním, turnaji 5+1, protože na tohle se rodičům ne úplně dobře koukalo.

Autor: Dan Horna