Soutěžní sezona 2024/25 je minulostí a na řadu postupně přichází tradiční letní program v podobě mládežnických turnajů. Tím prvním bude Prague Floorball Cup, který odstartuje už tento pátek a na němž vyšlou Panteři hodně silné zastoupení – v devíti kategoriích je bude reprezentovat hned dvanáctka družstev. Na co se můžeme o prodlouženém víkendu těšit?
V sobotu 3. května vyrazili naši elévové na turnaj mlžů do Kosmonos. Vzhledem k tomu, že nás nečekal standardní koš, který hrajeme jako RED, nýbrž vyšší koš, jenž je běžně vyhrazený pro tým WHITE, dalo se očekávat, že nás budou čekat spíše silnější soupeři.
V neděli jsme se vydali na poslední turnaj přípravky v letošní sezóně. Čekaly nás velmi těžké zápasy, protože jsme postoupili do 2. koše kvůli pořádání.
Nedělní turnaj byl pro naše mladší žákyně poslední v této sezóně – a pro některé z nich i rozloučením s touto kategorií.
Do ticha nafukovací haly zaznělo: „Hm, tak je tady 12 frajerů a 3 golmani…no čekal jsem větší účast teda. Tak dáme nějaký cvičení na malý hřiště a lehký seznámení s hokejkou.“ Po krátkém zamyšlení trenér béčka prohlásí k otázce víkendové nominace: „No hele, každopádně ti pošlu Bursíka, Novotnýho a Adama Krále a na druhej Beneše, zbytek nějak vykrystalizuje.“
Ve voze značky Kia přeruší tóny skladby AnotherOneBitesTheDust nepříjemný vyzváněcí tón palubního handsfree. „Ano Patriku?“ Lehce zoufalý hlas v aparátu odpoví. „Mohl bys mi prosím poslat golmana? Hušek problil celou noc a nemůže chytat.“ Řidič s klidným hlasem odpovídá. „Dobře, pošlu ti Moravce“.
„Dominiku, ani se nesvlíkej, pojedeš na Áčko. Nemají totiž golmana. Tak aspoň si zachytáš za áčko, ať se daří.“ S těmito slovy pošle trenér golmana do Radlic a začne spřádat plány na utkání se sešívanou Slávií.
„Musí tam být důraz na našem brankovišti a prostě to tam musíte rozšlapat.“ Hřmí trenér na předzápasové poradě. To ovšem ještě netušil, že po dvou třetinách to bude 3:1 pro soupeře a dva góly dostaneme z předbrankového prostoru po nedostačujícím důrazu na vlastním brankovišti. Pak už jen sledoval závěrečnou třetinu, kde Panthers marně dotahovali náskok sešívaných a podlehli tak tesně 4:3.
V messengeru trenéra vyskakuje upozornění na zprávu od jeho dnes nepřítomného asistenta. Čus, co ten první zápas? Výsledek jsem viděl.
Trenér smutně ťuká do svého chytrého telefonu. Spousta šancí, malá produktivita… A nechali jsme si dát dvě močky z před branky po nedůrazu. Ale bylo to koukatelný.
„Hele, můžou se přestat takhle radovat, když ještě není konec?“ Křičí jeden z juniorů směrem ke kapitánově telefonu, na kterém právě běží napínavé rozuzlení utkání B16 na švédském turnaji Gothia Cup. „Přémo, cos to udělal, to není možný.“ Vybíjí si svou frustraci jeden z příhlížejích, když Přéma na obrazovce mobilu nepromění svůj nájezd. Po neúspěchu několika nájezdníků v rudém panterském dresu, se rozeběhne dav libereckých dorostenců přes celé hřiště. „Teď už je asi vážně konec, co?“ Zeptá se smutně jeden chlapec ze skupiny „Asi jo, ale placka je doma.“ chlácholí ho spoluhráč a začíná se pomalu připravovat na další utkání proti houževnatému soupeři ze Slaného.
„Víte, jak to probíhalo minule... velkývoči a pak jsme byli rádi za remízu,“ připomíná trenér neúspěch z předchozího srovnání sil se soupeřem.
Po minutě už vedou Panteři 1:0 a Raška tak vnáší klid na domácí hokejky. „Rychlý gól, to mi něco připomíná. To je jak minule,“ hlesl jeden z hráčů a spokojeně se usadil na střídačku. Po první třetině se Panthers dostali do pohodlného vedení 3:1
„Hlavně buďte aktivní a důrazní v obraně, nemůžou nám tady probíhat jak nůž máslem. Buď hází dlouhou žábu středem a nebo běhají po manťáku, nic jinýho.“ hrdě prohlašoval trenér o přestávce a říkal si, jak dobře přečetl taktiku soupeře. Jenže o několik minut a několik zběsilých úprků později to najednou bylo 3:3. „Vždyť jsem vám to říkal! Nemůžou běhat přes ten střed! Pojďte to hrát po těch manťácích a tlačte se do střelby." Trenér měl ale pořád v hlavě bolavou vzpomínku z prvního klání, která ho stála hlasivky a možná i několik let života. Doufal, že se to nebude opakovat. A pak to přišlo! Bleskové gólové hody a vedení o pauze 7:3.
„Dáme jim klidně dvacítku, pojďte jim nasypat,“ řval heroicky kapitán v rohu a burcoval družstvo. Trenér ovšem opět opakoval svá slova. „Nebudeme tady lítat jak hovada! Důležitá je obrana a nechci abyste tu s nima hráli nahoru dolů, to je jediný, co totiž uměj!“ Jebousek však nesouhlasil... “Já si to chci taky užít a dávat nějaký góly,“ tvrdě odvětil obrýlený kanonýr. „Klidně dejte třeba třicet gólů, ale už žádný nedostaňte!“ Uzavřel trenér poradu a šlo se na závěrečnou periodu.
Za zvuku napálené tenisky se rozbíhá na zteč, ve větru se vlní jeho polodlouhé kadeře a jeho zelený dres se blyští v paprscích zimního slunce, které decentně prosvítá na palubovku.“Zpátky, vracej to!“ Řve trenér z plných plic, leč marně. Již druhý gól během jedné minuty, vsítil dlouhovlasý hráč Slaného do Chocholovy svatyně a rázem to bylo jen 7:5. „Hej, pozor na toho týpka s hárem!“ Vyhodnotil zpětně situaci jeden z obránců a trenér nemohl jinak než souhlasně pokyvovat, i když v jeho očích začínalo propukat lehké šílenství. Naštěstí, to bylo tentokrát předčasné a skóre se na stavu 7:5 zastavilo.
„Chtěli jste jim dát dvacítku a nakonec jste byli rádi za 7:5. Jako žádná sláva, ale máme tři body. Tak kdo jede na to áčko?“ Zhodnotil trenér utkání a odebral se na odvoz svěřenců směr Radlice.
