První zápas holky připomínaly motorové myši. Všude byli první a únavu jakoby opravdu nechali doma pod peřinou. Soupeřky byly dobré, ale nemohly se s naším tempem srovnat a tak jsme měli celý zápas navrch. I když se v druhém poločase trochu oklepaly, tak už jim to na vítězství nestačilo.

Mezi zápasy holky objevily útroby haly a tak bylo o zábavu postaráno, protože staré chodby sokolovny jsou skutečně úžasný labyrint. Šatnu si pak zabarikádovaly a bez hesla se tam nebylo možné dostat.

Druhý zápas byl jeden z nejlepších, které holky kdy odehrály. Proti nám stal velice silný tým z Chodova, kde bylo spoustu zkušených a šikovných hráček. Panterky ale držely nasazení z prvního zápasu a k tomu přidaly zlepšení v obraně a zároveň několik krásných akcí dopředu. A asi největší pochvalu zaslouží za to, že hrály opravdu celý zápas a neohlížely se za výsledkem (určitě tomu napomohla i nefunkční časomíra). Ano, prohráli jsme, ale byl jsem na holky pyšný za předvedený výkon.

A pak přišel další zápas a s ním obrovský pád ve výkonu. Těžko říct, jestli se holky tak vyždímaly prvními dvěma zápasy, nebo jim "odešla" hlava (jako vždy to bude od každého trochu), ale každopádně třetí zápas jsme nezvládli moc dobře. Hodně jsme ztráceli, nevraceli se do obrany a "drive" byl ten tam.

Malé #princezny si naordinovaly mobilní odpočinek a přilepily své tváře k obrazovkám svých přístrojů (ne, nebudu se rozepisovat o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, protože to by vydalo na esej. Spokojím se s tím, že to tak prostě je). Trenér si dal patnácté kafe a rodiče si užívali, že se o děti nemusí aspoň chvíli starat (a to je dobře).

Poslední zápas patřil do kategorie "nevychází nám nic, tak se z toho dostaneme tím, že budeme naštvané". Tyto zápasy jsou nepříjemné, strašně těžko se "s tím dá něco dělat", ale je moc důležité je hrát, abychom si je pamatovali pro příště.

Dohromady hodnotím turnaj rozhodně pozitivně, protože holky i proti těžkým soupeřkám dokázaly hrát vyrovnaně a celý den se spolu dobře bavit (až na jednu menší hádku po posledním zápase, ale to se spraví). Tak hurá na trénink.

Autor: Jan Tůma