Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
V sobotu 13. dubna se tým našich nejmladších #princezen vydal na poslední turnaj do Kutné Hory.
Poslední dvě kola našeho středočeského putování znamenala kromě výletu až k benešovskému pivovaru také nepříjemné ranní vstávání. To jsme se ztrátami na životech zvládli, stejně jako samotné spiely, do kterých nás hnala i na Benešov hodně netradiční podpora z tribun – společně s bubny a vlajkami!
Osmé turnaje mladších žáků přinesly zajímavé rudenské zápolení družstva BLACK, WHITE pak v tradičním derby s RED stvrdili svůj vysněný postup do vyššího koše.
Únorové ligové kolo hostila tentokrát hala v Rudné, která zároveň přisoudila pořádání panteří družině. Největší radost z toho tradičně měl trenér, který si tak na osm hodin mohl oprášit multitaskingové zkušenosti a zvládnout vše potřebné v jedné osobě.
Na turnaj jsme vyjeli v netradičním počtu 15+1, díky čemuž se do akce dostala i část širšího kádru a pozitivní určitě je, že nikdo herně nezaostával a mohli jsme kluky obouchat proti kvalitnějším soupeřům. Zároveň ani týmový projev nebyl špatný a vyjma druhé poloviny se Spartou si troufám říct, že jsme byli všem minimálně i vyrovnanými soky, neustále nás ale trápí produktivita a tlak směrem do brány, který by nám přinesl více gólů. Negativem je i rychlost hry a stále také naše hlavy, které nás zejména proti papírově slabším soupeřům brzdí a i ti nejzkušenější borci se nechají strhnout vnějšími vlivy, na které se pak soustředí v době, kdy je naopak třeba tým povzbudit a uklidnit.
Vinou bláznivých výsledků jsme na turnaji nakonec skončili třetí se ziskem pěti bodů, na druhé Kladno navíc stačilo mít jen o něco lepší skóre, například ze zápasu s Královým Dvorem. Vyhnuli jsme se tak příští cestě do Čakovic a naopak nás čeká výlet do jedné z nejšedivějších částí hlavního města, tedy na Barrandov, kde se sejdeme v neděli 19. března, tedy na konci prázdnin - už teď si raději udělejte čárku v kalendáři, aby se nás sešel dostatečný počet!
Děkovat tentokrát budu zejména panu Polákovi a paní Semerádové, a to za pomoc s pořádáním - to díky je o to větší, protože bez vás by turnaj neproběhl! Slunce a mír v duši i všem dalším návštěvníkům, gratulantům či vzdáleným příbuzným a těším se příště!
Autor: Tomáš Pauček
Osmá zastávka na štaci Mlžů WHITE zavedla Pantery na Exe Sport Arenu a úkol byl nastavený jasně - nic jiného než postup nepřicházelo v úvahu. Podle toho vypadala i sestava, kde tradiční účastníky doplnila skupinka ostřílených matadorů z družstva z BLACK, která na turnaji předávala zkušenosti a některé i sama čerpala - například že je vhodné se před odjezdem podívat na správnou adresu haly a čas začátku, abyste pak nestepovali před špatnou nafukovačkou, v případě jednoho z trenérů pak na místě pro jistotu nebyli o hodinu a půl dřív.
Turnaj jako takový se povedl a vysněného cíle se dosáhlo vlastně ještě před jeho koncem. Pozitivní byla hlavně první polovina zápasů, kde jsme vcelku s klidem přehráli papírově těžší soupeře, byť tedy těch gólů mohlo být daleko víc. Druhá část už se nesla ve větším lážo - plážo duchu, což by nás příště mohlo mrzet a musíme si to ve vyšším koši odpustit. Hlavními tahouny byla nepřekvapivě zkušená první lajna, která zažila explozi kanadských bodů (někteří jedinci jich nasbírali přes patnáct), svůj díl práce ale odvedli všichni kluci a věřím, že si turnaj užili (včetně jednoho smolaře, kterému zkrátka nebylo přáno).
Příště se tedy sejdeme o patro výš a je jen na nás, jak se s novou výzvou popereme - náš boj začíná vlastně už teď, protože turnaj proběhne 18. března (tedy na konci jarních prázdnin) a tradičně nás tak nejspíš čekají trable se skládáním nominace. Děkujeme rodičům za podporu a budeme se těšit snad v plném počtu za zmiňované tři týdny.
Autor: Tomáš Pauček
V neděli 26. února se představili naši REDi (tj. elévové hrající soutěž mladších žáků), po dvou turnajích hraných mimo Prahu, zase jednou v pražské hale, tentokrát v Exe aréně. Po příjezdu si neomylně vybíráme šatnu s nápisem „MUŽI A“. A tady začíná první trenérská lekce. U jednotlivých háčků jsou vylepená jména hráčů extraligové Bohemky a dva z nich patří Panteřím odchovancům – Karlovi a Járovi Petrákovým. Takže pokud budou kluci pracovití a budou na sobě makat, můžou si extraligu klidně zahrát i oni, ať již v Panteřím dresu nebo v jakémkoliv jiném?.
My už ale jdeme na zápas číslo jedna proti týmu Barracudas Slaný. S tímto soupeřem předvádíme v této sezóně nejvyrovnanější výkony, bohužel ne tak dnes. Sice střílíme první gól, ale pak už následuje několikrát obehraná písnička. Vedeme, nosánky jdou nahoru a nasazení klesá, pak logicky začneme prohrávat, a to už zase nemá cenu. Barakudy dneska zaslouženě vyhrávají vyšším rozdílem, než na jaký jsme zvyklí. Na pozápasovém rozhovoru dostáváme zvláštní odpovědi na dvě otázky. První byla, jestli kluci chtějí vyhrávat. Většina sice odpoví, že ano, ale je tu i pár odpovědí typu: „Mě je to jedno“. Druhá pak, jestli hrají kvůli sobě, kvůli trenérovi nebo kvůli někomu jinému. Opět většina přikyvuje, že hlavně kvůli sobě, ale i tady je pár odpovědí typu: „Abych udělal radost trenérovi“. A my tak jdeme na trenérskou lekci číslo dva – sebekoučování.
Do druhého zápasu proti Olympu naskakujeme bez trenérů na lavičce. Byla to zajímavá zkušenost pro oba tábory – pro hráče i pro trenéry. Hráči si snad více uvědomili, že to hrají pro sebe a za celý tým, a i když to výsledkově nevyšlo, stejně makali od začátku do konce. Stinnou stránkou však bylo střídání, kdy „hvězdná“ formace pobývala na hřišti klidně i 3 minuty, takže i když strašně moc chtěli, prostě nemohli. Pro trenéry bylo zase fajn zjištění, že i když si myslí, že hráči jejich pokyny pouští jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, není to úplně pravda.
A je tu další zápas a s ním i další, již třetí, derby sezóny. Kamarádům z Panthers WHITE to dneska šlo a zaslouženě si dneska vybojovali postup do vyššího koše. Zápas byl uvolněný a všichni se hrou bavili. Po zápase ještě jedna a snad poslední společná fotka, protože to znamená, že klukům to bude lepit dál a budou tak i dál postupovat a my už se tak s nimi nesetkáme, i když…?
V posledním zápase nastupujeme proti domácí Bohemce. O zápase jeden z tatínků prohlásil, že byl podle něj z naší strany herně nejpovedenější a já musím souhlasit. Sice to opět výsledkově nevyšlo, ale herně to vůbec nevypadalo špatně. Opět nás trápila rozehrávka, ale návraty do obrany, správné dostupování hráčů, uvolňování se, to bylo vše v souladu s pokyny trenéra. Já si ten zápas vyloženě užil a konečně tam byl dneska cítit týmový duch?. Žádný stres z negativního skóre, jezdili jsme a makali dál a nic jsme nevzdávali.
Nakonec opět velké díky rodičům za veškerý servis pro kluky. Zvláštní poděkování pak patří tatínkovi Matěje za pizzu pro všechny. Doufám, že jste nakonec stihli ten hokej?. Nám ten den taky ještě neskončil, neb jsme se ještě s pár klukama jeli podívat na mužské áčko do Kunratic. Bohužel i jim se dneska výsledkově nevedlo. A tak nám to kluci vynahrazují na cestě domů, protože co oni řeší a jakým způsobem, tak dlouho jsme se s Katkou (maminkou od Georgího) nenasmáli?.
Autor: Dan Horna