Konečně výhra!

V pořadí třetí turnaj v sezóně čekal tým Mladších žáků BLACK na pražské Kotlářce.

První zápas kluci odehráli proti Butchisu a bohužel se jim znovu nedařilo. Zápas byl většinu času vyrovnaný, nicméně kvůli nepřesnostem v naší hře soupeř odskočil o tři góly a vedení si udržel až do konce. Druhý zápas jsme hráli proti Black Angels. Náš soupeř byl o třídu lepší, ale my jsme jim nedali nic zadarmo, byť i přes zlepšený výkon oproti minulému zápasu jsme bohužel nakonec ze zápasu odešli bez bodů.

Ve třetím utkání se nám postavil Tatran Střešovice, který nás pravděpodobně po posledních výsledcích i trochuá podcenil. Nám se dařilo plnit pokyny, hrát jednoduše a být nebezpečný a k tomu dokonce produktivní. Po první polovině svítilo na tabuli skóre 3:2 pro nás. Za zmínku stojí parádní nájezd Tobiáše. O poločase jsme klukům kladli na srdce, že musíme hrát pořad stejně, dobře bránit a přidat ještě góly. Bohužel se nám nedařilo navázat na první poločas a soupeř otočil zápas v průběhu naší přesilovky. Poslední zápas nás čekalo SKV. Již od začátku zápasu na nás byla vidět únava z přechozích představení. Zápas byl velmi ospalý, ale kluci se nakonec dokázali prosadit a tak jsme prolomili šňůru proher a zapsali jsme si tak první vítězství v lize.

Chtěl bych kluky celkově pochválit, myslím si, že se zápas od zápasu zlepšujeme. Ještě bych chtěl vyzdvihnout Martina Beneše, který předvedl parádní zákroky a i díky němu se nám podařilo získat alespoň jednu výhru. Je před námi stále spousta práce, ale věřím, že kluky výhra nakopne a bude to jen a jen lepší. Děkuji rodičům za podporu.

Autor: Michal Derevlanyj

Další pořádání pro WHITE

Po dvoutýdenní pauze nás opět čekal v sobotu další turnaj a stejně jako posledně jsme ho i pořádali. A že to nebyla sobota ledajaká, náš turnaj totiž předcházel klubovému focení a zápasu Áčka. Bylo tedy jasné, že se bude jednat o den plný florbalu a zábavy.

Hned ranní zápas jsme nastoupili proti Spartě. V první půlce jsme bojovali o každý centimetr hřiště a přesto že jsme byli pouze v osmi, (zdravíme kluky a věříme, že se brzy z podzimních chřipek vrátí zpět na hřiště) byli jsme soupeři naprosto vyrovnaným soupeřem. V druhé polovině nám ale už trochu došla šťáva, stačilo pár netrefených šancí, o hlavu dvě hlavy větší klučina ze Sparty a už jsme zápas nedohnali. Nutno říct, že pochvalu zaslouží Magda v bráně, která předvedla několik parádních zákroků a na to, že teprve začíná, vůbec byste to na ní nepoznali.

Druhý zápas jsme hráli se známou Orkou, bohužel jsme ale mířidla nechali v šatně a tak jsme potrápili hlavně mantinely za bránou soupeře. Hráli jsme přesto dál a nevzdávali se, za což klukům patří obrovská pochvala. V pořadí předposlední zápas s Kladnem byl už o něco lepší. Snažili jsme a bylo vidět, že to přináší své ovoce, byli jsme nebezpečnější, lačnější, jenom nám chybělo pomyslné štěstíčko. V posledním z utkání už nám došly síly, projevilo se ranní vstávání i početní výhoda na straně soupeře.

Všichni zaslouží obrovskou pochvalu, jsou každým turnajem krok po kroku lepší a když vezmeme v potaz, že jsou takřka všichni nováčci, můžeme na konci sezóny s klidem stejné zápasy vyhrávat.

Autor: Jan Sysel

RED slaví vytoužený postup

Jeden klasik by řekl do třetice všeho dobrého, jiný klasik do roka a do dne, v našem případě do měsíce. Každopádně po roce a jednom měsíci práce je to tady, elévové poprvé slaví postup do vyššího koše v soutěži mladších žáků a je to postup více než zasloužený. Už to bylo na spadnutí první dva turnaje v sezóně, ale kluci si to nechali až na ten třetí, kdy na lavičce byli všichni tři trenéři, kteří s klukama celou tu cestu absolvovali.

Na začátku nás čekali Vlci z Kostelce nad Černými lesy. A hned to bylo obrovské drama, kdy jsme museli dohánět dvougólové manko. Ale trenéři už kluky znají moc dobře, stačil time-out ve správnou chvíli, zásah do sestavy, správné namotivování a trenéři moc dobře věděli, že na tu otočku prostě mají a povedlo se. Rodiče sice prodělali pár slabších srdečních příhod, ale radost po utkání jsme měli prostě všichni. Tady musím poznamenat, že jsme byli rozhodně tým s největším entusiasmem, a to jak na hřišti, tak v hledišti.

Druhý soupeř Barracudas Slaný schytal náš rozjetý vlak a lovil jeden míček ve své síti za druhým. Fíla byl naopak stoprocentní a mohl si, jak už je jeho zvykem, zase jednou položit bránu na důkaz vychytané nuly. Tady mám zase jednu poznámku, po prvním zápase jsme kluky hodně nabádali k tomu, že se žádného soupeře nemusí bát a hrát bez respektu svoji hru. A po tom i Vlci budou jen těžko dohánět sebevědomé Pantery a ušetříme i rodiče zbytečných nervů.

No a jdeme do finále, v souboji o první místo nás čekal tým z Neratovic. A opakovala se prakticky ta samá situace jako z prvního zápasu. Zbytečný respekt ze soupeře, který byl sice o hlavu větší, ale herní myšlení a hra na hokejce rozhodně lepší na naší straně. Opět dvougólové vedení soupeře, time-out, změny v sestavě, namotivování, obrátka ještě v základní hrací době, srdeční příhody rodičů, radost z vítězství, oslavy a odjezd na focení a fandění našim mužům…

Prostě další den celý strávený florbalem. Doufám, že jste si ho všichni užili jako já a brzy na viděnou.

Autor: Dan Horna