Los nám naštěstí přál a k prvnímu utkání jsme nastoupili až v 11:00 proti pražskému týmu Bučis. Prvních pět minut pro nás bylo takové na rozkoukání, co že to hrajeme za sport, kdo vše byl nominovaný a na jaké hale vlastně hrajeme. Po pár slovech od realizačního týmu se hráči postupem času na hřišti zašli sžívat se všemi úkoly, co měli plnit. V druhé polovině utkání jsme shlédli také zamknutí soupeře na jejich polovině, kdy jsme jim ani nepůjčili balonek. Někteří jedinci však toto utkání neodjezdili ze všech sil, jak jsme tomu u nich zvyklí. Další zápas se hrál v co nejrychlejším čase (tedy hned ob zápas).  Střeli jsme se s týmem z Říčan, který poměrně kousal. Za celou první polovinu jsme nějak nebyli schopni se dostat do tempa a podřídili jsme se soupeřově hře. Druhá část zápasu byla již v jiném duchu. Soupeřovo napadání nám již nedělalo takové problémy jako před tím, vytvářeli jsme si slibné šance, které konci i za zády říčanského golmana. Finálový duel jsme sehráli s Orkou z Čelákovic. Zápas pro nás byl velice náročný, postavil se proti nám těžký soupeř, který byl u balonku dříve, nebál se využívat více hry tělem, na což jsme nedokázali odpovědět. Kompenzace v podání nasazení a píle bohužel nestačila. Vteřinu do konce po faulu na Prokopa bylo nařízeno trestné střílení, kterého se ujal s ledovým klidem Kuba Nový, však se mu podařilo otečkovat pouze tyčku. Kluci dostali tři jednoduché úkoly na celý turnaj a v rámci všech tří odehraných utkání se je snažili plnit. Některé se povedlo plnit více některé méně. Je na čem pracovat, však celý realizační tým je s předvedeným výkonem všech hráčů velice spokojen. Jmenovitě bych ráda vyzdvihla výkon Tomáše Vosály, který se jako hráč z pole zhostil role golmana se ctí a blýskl se skvělými zákroky. Děkuji rodičům za podporu, hráčům za výkony a na příštím turnaji se budu těšit.