Situace byla dokonce tak kritická, že s námi odcestoval i Petr z rodu Vobeckých, který si tak po konci kariéry v Neratovicích mohl pro svůj návrat vychutnat i druhé nejvíce socialisticky vypadající město na sever od Prahy. Vyhlídky byly nadějné, na programu byly odvety s Rudnou, co ráno dostala solidní ťafku, a domácím Stochovem, kterému jsme v září úspěšně uzmuli bod. 

Prvnímu soupeři jsme zároveň vraceli porážku z podzimu a tahle mise odstartovala ideálně, kdy první “skórink lajn” sveřepě odmítala proměnit jakoukoliv gólovou příležitost, druhá “čekink lajn” pak zdařile přidávala jednu trefu za druhou. Nutno dodat, že to z naší strany rozhodně nebylo stoprocentní představení, na rozhozeného soka to ale stačilo a dlouho to dokonce vypadalo, že bychom to mohli zvládnout bez vlastního inkasování.

To se samozřejmě nepovedlo a Rudná nás několikrát stáhla, drželi jsme se ale vždy dostatečně mimo dostřel a na soupeřovo snahu o korekci se dařilo odpovídat i na opačné straně hřiště. Bez nějakých větších zádrhelů jsme si tak došli pro vítězství 7:3 a natažení vítězné série na těžko uvěřitelnou číslici sedm. Z individuálních statistik můžeme zmínit áčkový hattrick Páji Zemana a mocnou snahu Martina Hodače dohnat v trestných minutách recidivistu Karbiče, který ale stále na čele drží těsný náskok.

O jedno pivo a hodinu a půl později proti nám nastoupil domácí Stochov, podpořený několika promrzlými zbloudilci na tribunách. Zápas to byl o poznání běhavější, náročnější a soupeř v něm zaslouženě šel do vedení, které bylo po první části dokonce čtyřbrankové. Nám se nedařilo narušovat jeho průniky a prohráli jsme snad každý osobní souboj, padlo tedy pár povzbudivých slov, změnilo se rozestavení a šli jsme dohánět ztrátu dle předzápasových notiček “potečeme, pak to otočíme a nakonec rupneme v nájezdech”.

Rychlý gól nám sice dal určitou naději (stejně jako vzal absentujícímu Danečkovi průběžné vedení v týmové kanadě), Stochov ale byl v jinak už mnohem vyrovnanější bitvě stále o něco hladovější a některé průniky proběhly v takové rychlosti, že se nám až motala hlava. I tak ale po hrůzné první části přišla vyrovnaná druhá a ještě vyrovnanější třetí, v níž jsme zvládli hned tři góly, škoda že jich tolik nakonec lovil i Brába. Porážka 4:8 tak znamená konec vítězné série, tentokrát to prostě bylo nad naše síly.

I tak ale držíme klidné sedmé místo v tabulce a vysněných čtyřicet bodů za sezonu je pořád více než reálný cíl. Konečně si dáme chvilku oraz, další turnaj na domácí ploše je až za tři týdny, tak je čas doléčit všechny rýmičky, kolena a kotníky a vidíme se týden po Valentýnu na Radlicích!

Kanada:

• Karbič 3+1
• Pája 1+3
• Jenda 2+1
• Dejv H. 2+1
• Paučis 1+2
• Klinkis 1+1
• Štěpán 1+0
• Vojta 0+1
• Lavi, Bob, Martin H. - nulometi

Autor: Tomáš Pauček