První souboj neproběhl na hřišti, ale na dálnici do Liberce, kde nás zastihla nečekaná kolona. I přes strach, že nestihneme začátek, ale všichni dorazili pod Ještěd včas.

Po upravené rozcvičce a zpěvu v šatně se šlo na věc. První třetina byla podobná sobotnímu průběhu, tedy bláznivá hra nahoru-dolů se spoustou, chyb, ztrát a tím pádem i gólů. Ani jeden z trenérů proto nemohl být s průběhem příliš spokojen a o přestávce své svěřence pořádně pokáral.

Ve druhé třtině se celkem přiostřilo, Panteři ale stále drželi vyrovnané skóre a i bez svých největších hvězd si věřili na dobrý výsledek. Ukázalo se, že i bez nich mohou být posílenému Liberci důstojným soupeřem, rvali se o každý centimetr hřiště, hráli s obrovskou chutí a nasazením a celkově byl z jejich strany znát skvělý týmový duch.

Až třetí třetina a naše nemohoucnost tak vlastně rozhodla o tom, že z Liberce odjedeme s prázdnou. Právě v početní výhodě jsme si totiž nechali sami dvakrát vstřelit gól a to byl asi zlomový okamžik zápasu. Po něm jsme totiž museli hru víc otevřít a začít i trochu riskovat, což domácí čekali a nemilosrdně trestali každou chybku, zejména pak při závěrečné hře bez brankáře. Ani ta nám nepřinesla kýžené vyrovnání a stav 8:13 tedy pro Pantery znamená konec sezony.

I přes prohru si myslím, že jsme sérii zakončili velmi důstojně a skvělým týmovým výkonem, po němž se nikdo z přítomných nemá za co stydět. Díky klukům za jejich práci a všem fanouškům za podporu!

Autor: Lukáš Jenšík