Tradiční červnový turnaj v Brně byl znovu silně z panteří strany početně zastoupen a ani tentokrát se domů Pražané nevraceli s prázdnou - bronzové medaile si odvezli dorostenci, kteří nestačili až v semifinále na Liberec. Přečtěte si ohlasy trenérů nejen z cenným kovem ověšěného družstva, ale i zbytku naší výpravy!
Zatímco jeden soutěžní florbalový ročník skončil, v zákulisí už několik týdnů běží přípravy na ten nadcházející. A Panteři se v něm budou moci těšit na několik velkých a ještě více menších novinek, pojďme si je společně představit.
Ahoj, jsem mamka jednoho eléva a protože jsem holka všímavá, vyhrála jsem soutěž v paměti o jednotlivých skóre každého zápasu a tím jsem za "odměnu" získala možnost napsat report ze Silver cupu Kutná Hora. Jako mamka musím napsat, že atmosféra byla fantastická a kluci hráli skvěle! Dělali nám rodičům obří radost a každý gól jsme s nimi slavili, jako bychom ho vstřelili sami! Hned se mi chce napsat, že byli bezchybní! Prostě matka nooo.
Série letních turnajů pokračovala na přelomu května a června pro Pantery ne tak tradiční zastávkou, tedy Innebandy Cupem v Českých Budějovicích. A na jihu Čech se našim zástupcům zadařilo, ve svých kategoriích shodně postoupili až do finále, z nichž si odnášejí po dvou sadách stříbrných medailí.
Na tradičních Prague Games reprezentovala Pantery tři družstva – nejdále se z nich dostala skupina juniorů, která se zastavila až ve finále play-off B, dorostenci pak skončili hned v úvodu play-off a strži vypadli s pozdějším vítězem. Pohled na panteří cesty přináší „trojtrenér“ Lukáš Jenšík“.
Junioři pojali letní turnaje jako přípravu pro novou sezonu, která už v září nabídne jeden z jejích vrcholů – kvalifikaci o CE ligu. Skupinu jsme první den začali sympatickým a nebojácným výkonem, jímž jsme dokázali vzdorovat silnému Tatranu a porazit nepříjemný výběr z Lotyšska. V prvním případě jsme navíc vítězství také nebyli daleko a vypracovali si spoustu slibných šancí, bohužel jejich proměňování vázlo. Druhý den byl ale naopak absolutní zlo. Nevím, co se přes noc stalo, ale výkony byly mizerné, hra bez náboje a chuti, bránění téměř neexistovalo a nikdo nechtěl udělat krok navíc. Po konci skupiny jsme si tak museli vyříkat pár nepříjemných věcí, s odstupem času si ale myslím, že je lepší je řešit teď, než za dva měsíce.
Do play-off tak vstoupil tým se třemi jasnými cíli – udělat partu na hřišti i mimo něj, tvrdá, přehledná a pozičně zvládnutá obrana a kontrola na míči. To se povedlo a postupně jsme se i celkem v klidu dostali až do finále pavouka B, kde jsme v pražském derby vyzvali Bohemku – zápas to byl snad ještě vyrovnanější, než jsem čekal, v jeho závěru ale soupeř využil některých našich chyb a zvítězil 3:1. Důležité ale je, že jsme se dokázali zvednout, herně šli nahoru a můžeme tak ladit formu k tomu nejdůležitějšímu dvojzápasu, který nás čeká v září.
Tým dorostenců se pro turnaj skládal hodně těžce – polovina základního kádru byla všude možně na dovolených a podle toho to také vypadalo. Skupinu jsme odehráli se ctí a troufám si říct, že jsme i na hřišti nechali všechno, v prvním kole play-off nicméně přišla těsná porážka a Prague Games tím pádem pro nás skončily tím nejrychlejším možným způsobem. Hlavní a vlastně jediné pozitivum vidím alespoň v tom, že se na turnaji ukázali i kluci z rezerv, kteří navíc zapadli do sestavy lidsky i herně a rozhodně svým výkonem nezklamali, ba naopak. Doufám, že si všichni alespoň užili atmosféru turnaje, kterou nám opět zpříjemnili i naši skvělí rodiče, a těším se na všechny na soustředění, které je pro nás v tuhle chvíli tou nejdůležitější akcí.
Strži nastoupili na turnaj nabuzení, jako první si ale museli poradit s těžkou základní skupinou. Herně můžeme být s úvodem turnaje spokojení, Tatran, Vítkovice i soupeře ze Švýcarska jsme dokázali na hokejce přehrát, směrem dozadu jsme ale byli v lese a po prvním mači s Vítkovicemi jsem upřímně tušil spíš blamáž, než nějaký úspěch. Dlouhodobě máme problém s přechodem z mlžů do stržů, což je pro některé stejný skok jako přesun z juniorů do mužů a tady se láme chleba – tempo hry, taktická vybavenost a silová hra dělala jak vloni devítkám, tak i letos desítkám velké problémy a změní to jen tvrdá práce. Rozhodně ale netvrdím, že jsme hráli špatně, naopak, na hokejce máme velkou kvalitu, ty těžké zápasy proti fyzicky lepším soupeřům ale ještě nemáme tak zažité a musíme si na ně rychle zvyknout.
V play-off jsme pak oddřeli a do vítězného konce dotáhli zápas s Curychem, následný souboj se švédským Landvetterem ale znamenal konečnou – soupeř nás jednoduše přejel a neměli jsme na něj, na druhou stranu to byl tým, který nakonec celý turnaj suverénně vyhrál, takže nás to nemusí tolik mrzet. Zpětným pohledem tak můžeme být s výkony spokojeni a máme jasně dané, co je třeba zlepšit – jednou z věcí je i sestava, která bohužel pravidelně není kompletní a to se pak projevuje na tom, že jí lepíme dohromady a nikdy nejsme kompletní. Nemyslím si, že by letní turnaje a další důležité braly tolik volného času z prázdnin, abychom nemohli být kompletní alespoň na většinu z nich, protože takhle nikdy nedosáhneme větších úspěchů, pokud nebudeme sehraní a v nesilnějším možném složení. Jinak klukům děkuji za nasazení a bojovnost, tenhle tým může ještě všem ukázat.
