V prvním zápase jsme si to rozdali s týmem Fat Pipe Vosy Praha. Než jsme se rozkoukali, svítilo na tabuli poločasové skóre 0:5. O přestávce jsme si řekli, kde nás nejvíc pálí bota a druhá půle již byla jiná káva. Šikovného a fyzicky vyspělejšího soupeře jsme dokázali přehrát 3:2. Konečný výsledek 3:7 nebyl moc povzbudivý, ale zlepšující se herní projev nám dával naději, že na tomto turnaji bychom nějaký bodík urvat mohli. Ve druhém utkání nás čekaly Hořovice, které nám však daly lekci z produktivity. Popravdě jsme jim vítězství poněkud ulehčili žalostným pohybem a malým nasazením. Výsledné skóre 1:8 hovoří za vše. V tento moment jsme se dozvěděli, že tým z Berouna nedorazí a zápas o předposlední místo automaticky kontumačně vyhráváme. Všichni si ale chtěli ještě zahrát, a tak se trenérům podařilo domluvit další dvě přátelská utkání.

V prvním přáteláku jsme narazili na nejsilnější výběr celého turnaje, jímž byla domácí Mladá Boleslav. Trenéři ponechali zápasu volný průběh, neboť jeden si obstaral píšťalku a zahrál si na rozhodčího, zatímco druhý vše sledoval z nadhledu z tribuny. Kluci a Kája si tak mohli vyzkoušet, jak náročné je shodnout se na rozdělení hráčů do dvou pětek, sami si hlídali střídání a měli prostor si i určit herní taktiku. Soupeř nás přehrál rozdílem třídy, a vytvořil tak ideální motivaci urvat alespoň poslední střetnutí ve svůj prospěch. V tom proti nám nastoupil bronzový tým z Unhoště. Na našem družstvu bylo od počátku vidět velké odhodlání. Hrálo se nahoru dolů a góly přibývaly na obou stranách, často po krásných kombinacích. Byl to první zápas, kdy hráči více zvedali hlavy a snažili se přesně najít své parťáky, což přinášelo také dílčí úspěchy. Nutno dodat, že speciálně v tomto utkání nás také několikrát podržel v brance čarující Matěj Marceňuk. Po závěrečném hvizdu bylo skóre nerozhodné, konkrétně 5:5, a tak o vítězi rozhodovaly samostatné nájezdy. Zatímco za nás byl úspěšným střelcem Fíla Knoško, všichni střelci z Unhoště si vylámali zuby na Matějovi. 

Konec dobrý, všechno dobré. Na závěr jsme tedy vybojovali vítězství, které jsme pak ještě oslavili společnou barbecue obědovečeří v blízké rodinné restauraci. Místo původně plánovaných tří zápasů jsme tak odehráli přes absenci jednoho týmu čtyři střetnutí, a ještě jsme utužili partu.

Autor: Jakub Král