Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
V sobotu 13. dubna se tým našich nejmladších #princezen vydal na poslední turnaj do Kutné Hory.
Poslední dvě kola našeho středočeského putování znamenala kromě výletu až k benešovskému pivovaru také nepříjemné ranní vstávání. To jsme se ztrátami na životech zvládli, stejně jako samotné spiely, do kterých nás hnala i na Benešov hodně netradiční podpora z tribun – společně s bubny a vlajkami!
V sobotu 18. února nás čekal již sedmý turnaj sezóny, tentokrát s výjezdem do Hořovic. Trápení začalo již v noci před turnajem, kdy jeden z trenérů úpěl v posteli v horečkách a druhý si udělal výlet do Motola se zaseklými zády.
Naštěstí jsme jedna velká Panthers Family a nebyl vůbec žádný problém vymyslet náhradní plán, i když byl vymýšlen pod vlivem rajského plynu. Nakonec ale lépe dopadl zádař a ráno byl schopen nejen odjet, ale cestou ještě nabrat čtyři hráče a jednu maminku. Ale na rodiče ještě mělo dojít, o tom nicméně až níže. Dalším trápením pro nás bylo odhlášení jednoho ze soupeřů, a tak místo 4 zápasů jsme odehráli pouze 3. Byl jim tým Sokol Rudná, náš parťák, se kterým sdílíme domácí halu.
My už ale pojďme na první zápas, kde se v jedné z hlavních rolí představil i jeden z našich tatínků, neb trápení provázelo nejen nás, ale zřejmě i domácí pořadatele, když jim nedorazil ani jeden rozhodčí, a tak náš první zápas odpískal Matěj, tatínek Adama, děkujeme. V zápase s Olympem nás asi nejvíce trápila střelba, kdy se nám nepodařilo vstřelit ani jeden gól. Naše houževnatost a odhodlání však toho soupeři taky moc nedovolila, takže z toho sice byla prohra, ale taková ta, kdy z ní neodcházíte se sklopenou hlavou.
Druhým soupeřem nám byli domácí Red Dragons. Minulý turnaj jsme s tímto soupeřem odehráli velmi dramatické utkání, a ne jinak tomu byli i tentokrát. Bohužel, jak minule, tak i teď byl na konci šťastnější soupeř. I když už jsme pár gólů vstřelili, začali nás trápit návraty do obrany. S tím, jak se nadřeme na gól, kolik střel k tomu potřebujeme, nemůžeme nechat tak lehce soupeře projít až k naší brance a nechat ho vystřelit prakticky osamoceného na našeho gólmana, který je v takové situaci skoro bezmocný a může vlastně jen doufat, že ho soupeř trefí.
A my jdeme na poslední zápas s týmem Start98. No, co si budeme povídat, největší trápení dne, kdy se nám nedařilo vůbec nic a k tomu se ještě přidal další nepříjemný pocit, a to beznaděj. S tím už se nedá hrát prakticky vůbec a je nejlepší na takový zápas raději co nejdříve zapomenout. I takové zápasy se dějí a je to krásná ukázka toho, jak je hlava ve sportu důležitá. I když jsme hráli s týmem, který stejně jako my s předešlými soupeři prohrál, dostali jsme od něj největší rychtu.
Na závěr jako vždy děkuji všem rodičům za podporu a Kubovi za fotky. Na trénincích zamakáme a příště zase všem ukážeme, že s námi musí počítat…
Autor: Dan Horna