Související zápasy

Panthers Praha
20_1640940998.jpg
2573_20231123_142507.jpg

Hororové dva turnaje Dream Teamu

Dream Team prožil špatné dva turnaje, ze kterých jsme vydolovali jen dva body. Především jsme si dost pošramotili sebevědomí, protože ve všech zápasech jsme vedli, někdy i dost výrazně, a minimálně dva zápasy ze čtyř jme měli jasně vyhrát. Opakovaně nás však sráží dvě věci – nemohoucnost v koncovce, kdy každý zápas spalujeme obrovské množství šancí, a zbytečné fatály, kterými dáváme soupeřům šanci se vrátit do zápasů.

První turnaj z toho reportu nás zavedl proti nepříjemnému soupeři Vosám a pak proti Orce, za kterou nastupují hráči tak mladí, že neviděli Matrix a Sametová revoluce je pro ně stejně vzdálená historie jako pro nás druhá světová válka. Před zápasem jsme předávali plaketky – Kůža dosáhl na 400 bodů za klub (měl by mnohem víc, ale několik let nepochopitelně hrál jinde), David Ghali nasbíral dokonce 600 bodů, jako třetí v historii klubu a zařadil se tak po bok Pokyho se Štajnem.

Zápas s Vosama začal dobře, vedli jsme 3:1 a říkali si, že by to mohlo být dobré. Pak ale přišla druhá třetina, ve které nás soupeř přejel 0:5 a z toho už jsme se nedostali a prohráli celkově 4:8. V brance poprvé nastoupil po odchodu Zekeho mladý Vojta Knobloch, a bylo na něm vidět, že si na naši ligu bude muset chvíli zvykat. V druhém zápase jsme změřili síly se zmiňovanými mladíky z Orky, kteří byli tou dobou suverénně poslední v tabulce. A od začátku bylo vidět, že oprávněně, kluky jsme jasně přehrávali a dařilo se nám i střílet góly. Tři branky jsme dali zkušeně ze standardek, před kterými soupeř většinou zmateně poletoval po hřišti a dával nám šanci si je rozebrat. Po dvou gólech Kůži a dalších brankách Dana Černého, Karbiče a Karolka jsme vedli 5:1, byli v pohodě a mysleli si, že se nám nemůže nic stát. Jenže pak došlo asi k největší osobní sportovní tragédii v dějinách sportu.

Zapomeňte na Matthew Emmonse, který v posledním kole olympijského střeleckého závodu trefil desítku ale na vedlejším terči. Zapomeňte na Stevena Gerrarda a jeho pád na půlce po kterém Liverpool dostal gól a přišel o titul v posledním zápase ligy. Zapomeňte na Arsenal a jeho 25leté čekání na ligovou trofej. Všechny bohužel strčí do kapsy autor tohoto článku, který postupně proti Orce předvedl tři naprosto čisté fatály, ve formě sjetí míčku při přihrávce bekovi, což mladíci třikrát nekompromisně potrestali. Po druhém fatálu ještě svitla naděje, osobní i týmová, když se fatalista trefil (jak jinak než po standardce) a zvýšil na 6:4, jenže následovaly další fatály a dvě minuty před koncem ještě pro jistotu vyloučení za nesportovní chování, které znamenalo konec nadějí, remízu 6:6 a v nájezdech pak bod navíc brali mladíci. Po zápase následovalo velké sypání popelu na hlavu, opravdu oceňuju, že spoluhráči mi to nedali sežrat a spíš se mi smáli, než že by mi nadávali, ale osobně musím říct že bych tohle opravdu nikomu nepřál a doufám že už to nikdy nezažiju.

Další turnaj nás čekal se silnějšími soupeři, konkrétně s Wizardy a Draky. Po minukém fiasku jsme proházeli útoky i obrany, Danda měl v lajně Dana Černého a posilu Johna Hodka, ke dvojici Štajn – Kůža se přidala další posila Školník. I s Wizardama jsme začali dobře, především díky dvojici Danda – Dan jsme vedli 3:2, hrál se slušný florbal, ale my jsme začali neskutečným způsobem spalovat šance. Hlavně Kůžoval lajna, kde prvně jmenovaný sice po pěkné souhře celého útoku skóroval, ale pak neproměnil dva nájezdy sám na golmana, Štajn pro jistotu dvakrát netrefil úplně prázdnou bránu (a zahodil další šance) a Školníka taky dvakrát v nájezdu vychytal golman. To se nám bohužel vymstilo, soupeř, ač rozhodně nebyl lepší, proměnil několik brejkových situací a ukradl si tak pro sebe zápas v poměru 6:4.

V druhém zápase na nás nastoupili nabušení Draci, kteří přišli na tři lajny a posílení o pár hráčů co kdysi hráli divizi. My jsme se ale nenechali zahanbit a divákům v Hořovicích jsme tak společně nabídli velice atraktivní zápas plný pěkného florbalu a krásných gólů. V první třetině navázali na spolupráci z prvního zápasu Dan s Dandou, pak se konečně trefil i John, soupeř ovšem taky trefil pěkné střely a otočil na 4:2. My mezitím opět předváděli festival spalování a rozhodli jsme se proto přehodit v lajně Školníčka do beka a místo něj vysunout na centra Gigiho. To se hned vyplatilo, když Gigi tečovanou střelou z dálky snížil a Školník bombou pod břevno vyrovnal na 4:4. Pak se hrálo ve vysokém tempu, všechny nás to bavilo, hezky se na to koukalo. Skvěle se rozchytal i Vojta, který tak dal zapomenout na nevýrazné výkony z předchozího turnaje. Všechno nám zapadlo do sebe a jako bonus nám dal vedení Danda. Pak předvedl svoji nejhezčí letošní akci veterán Ghali, který v obraně ukradl protihráči míček, prohnal se přes celé hřiště, zkušeně si počkal (asi nemohl popadnout dech) a následně kolmicí přes hráče jako z učebnice vyzval Dandu ke skórování – 6:4.

Po třech prohrách v řadě jsme si na lavičce neustále opakovali, že to už tentokrát nesmíme pustit, ale neštěstí udeřilo i počtvrté. Nejdřív v brejku jeden z Draků vymetl šibenici takovým způsobem, že jsme museli jen uznale zatleskat. Pak jsme čelili tlaku, už jsme si mysleli že to urveme, ale minutu před koncem jsme po sérii špatných rozhodnutí (jinými slovy prcali jsme se s míčkem u brány místo abychom ho vyhodili ven) jsme inkasovali na 6:6. Nájezdy nám pak zase nevyšly, trefil se jen Kůža a tak jsme už poněkolikáté z jasně vyhraného zápasu vydolovali jen bod.

Do příště musíme zlepšit koncovku, těch šancí co neproměníme je tolik, že už to přestává být vtipné. A stejně tak se snažit co nejméně darovat soupeřům laciné góly. A hlavně vyhrát, už to potřebujeme ? DREAM TEAM!