Sedm z osmi

Ke svému druhému turnaji 3+1 se elévové vydali do stařičké sokolovny v Michli. Tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že v Praze toho moc nového pro sportovce nevzniká, za to kolem Prahy rostou nové haly jako houby po dešti. Ale to už je obehraná písnička. Teď se rychle převléknout v průchozí šatně a vzhledem k nepříjemným zkušenostem z minula všechny věci s sebou do haly, ehm tělocvičny, a jde se na to...

Na turnaji jsme odehráli celkem sedm kvalitních poločasů a jeden, na který bychom raději zapomněli. Ale trochu popořádku. První zápas proti Wizardům byl trochu v duchu prvního turnaje, kdy naši kluci na hřišti dominovali. Sice z toho nebyl takový brankostroj, ale šancí bylo požehnaně. A tak prvním soupeřem, který nás tuto sezónu opravdu prověřil byl tým Chodova. Zápas to byl opravdu napínavý, plný osobních soubojů a se šťastnějším koncem pro soupeře. Ale kluci bojovali opravdu srdnatě a dokázali vždy na branky soupeře odpovědět. Škoda, že výkon všech aktérů na hřišti nepodpořil také rozhodčí. Podle slov trenéra Sparty nás prý i slušně zařízl, ale na to se prostě nedá vymlouvat a musíme se ještě více soustředit na naši hru, než na okolí.

V podobném duchu se nesl i náš třetí zápas proti Spartě, jen osobní souboje vystřídala spíše technická hra. Sparta měla opravdu podobný herní projev, jen byla o malinko všude dřív a díky tomu také o malinko vyhrála. No a dostáváme se k poslednímu zápasu proti Olympu. Odehráli jsme velmi slušně první poločas, ale v jeho závěru jsme dostali smolný gól a to kluky zlomilo a druhý poločas z naší strany nebyl vůbec v duchu toho, na co skutečně máme.

Každopádně se všemi týmy z druhého koše můžeme hrát vyrovnané zápasy, a tak nás za tři týdny čeká další pokus o dobytí koše prvního. Všem rodičům děkuji za podporu a Pavlovi za fotky, vytváří pro nás opravdu hezké vzpomínky. Tak si užijte jejich prohlížení a budeme se těšit na příště, kdy budeme chtít odehrát osm z osmi.

Autor: Dan Horna

WHITE na štaci v Dobříši

Na osm statečných borců čekal v Dobříši zápas s domácími hochy a s dalšími třemi týmy z hlavního města naší republiky. Do tohoto města, ležícího v okrese Příbram, s námi přijeli i tři noví borci, kteří si poprvé vyzkoušeli, jaké je to hrát soutěžní zápas.

Sobotní program jsme počali střetem se zelenobílým soupeřem z Prahy. V zápase bylo vidět, že polovina našeho týmu se skládá z kluků, kteří jsou u nás od září. Při každé akci šla vidět naše herní nezralost a bohužel naši zkušenější borci si nedokázali sami poradit. Bylo hezky vidět, že je to týmový sport.

Po jednozápasové pauze jsme se na hřišti střetli s Vosami. Zápas, který měl k florbalu hodně daleko. Byl to match především o sekání, strkanicích a přestupků proti pravidlům bylo za dvacet minut hry až moc. Nám se tento zápas vůbec nelíbil a myslíme si, že trenérům z protějšího mužstva taky ne. A bohužel jsme vstřelili jenom jednu branku.

Po zápase jsme si sedli do šatny a klukům jsme řekli, že takhle ne, že Panter takhle nehraje. Postupně jsme si oba zápasy zrekapitulovali a došli k závěru, že místo čtyř vstřelených branek jsme jich měli mít devatenáct.

Zápasu proti domácí Dobříši jsme se upřímně báli nejvíc, protože pár kluků tam bylo snad o tři hlavy větší než naši nejmenší špunti Erik, Viki a Honzík. Právě Erik ale ukázal, že není se čeho bát. V tomto utkání nastřílel sedm branek a byl to zápas par excellence. Branky padaly na obě strany, rodiče z obou týmů fandili a kluci zápasem doslova žili. Bylo na nich vidět, že chtějí hrát a že chtějí vyhrát. Zápas nakonec skončil smírem a my byli rádi, že kluci si naši řeč ze šatny vzali k srdci.

Sobotu jsme zakončili střetnutím s Black Angels. Jako každý poslední turnajový zápas v této sezóně byl start i tohoto totálně mrtvý. Soupeř pálil jeden gól za druhým a mi jenom koukali na kluky, proč vůbec nehrají. Lehkost ze třetího zápasu se vytratila a my se vrátili svojí hrou na začátek dne. Zápas jsme prohráli rozdílem šesti branek.

DĚKUJEME jako vždy skvělým rodičům za podporu, a to hlavně u třetího zápasu, kdy hala doopravdy žila. I když na první výhru stále čekáme, tak věříme, že kluci zase poznali to, co jim jde, a to co je potřeba vypilovat, aby ta první výhra konečně přišla.

Autor: Jan Baier