Celý dopolední program v níže postavené tělocvičně kousek od metra začali právě Panteři proti Wizardům a od začátku to vypadalo jako prodloužená jízda na kolotoči. Kluci se do vedení dostali dokonce ještě v době, kdy jeden z trenérů nebyl ani na hale (tímto děkujeme vysokorychlostní volební komisi ve Vršovicích), a postupně ho navyšovali až na dvojciferný výsledek. Výborně zachytal Ondra, který překonal nervozitu z prvního startu na Áčku údajně jen s vypětím všech sil, krásným týmovým výkonem ho pak napodobili všichni jeho spoluhráči.

Ti dobře vstoupili i do druhého zápasu proti Unhošti, před kterým navíc ještě zvládli společnými silami spořádat přibližně čtyři kila bonbónů z místního bufetu. A byť jsou sladkosti to nejlepší na světě, tak malým Panterům trošku přitížily a sebraly vítr z plachet, čehož o něco kvalitnější soupeř než ten předchozí dokázal tu a tam využít. I přesto hřišti vládly bílé cvičební úbory, které rozjížděly jednu útočnou kombinaci za druhou a dokázaly překonávat oba protivníkova brankáře, čímž sami sebe poslali poprvé v sezoně do finále.

V něm se střetli s domácím Olympem, který byl podstatně důraznější a dravější než oba soci předtím. Klukům to dělalo velké problémy a po celý první poločas si s tím moc nevěděli rady, v celkovém součtu to však bylo z obou stran velmi vyrovnané klání. Hodně tak mrzelo, že zatímco my trefovali většinou jen boční síťky nebo mantinely, Olymp potrestal prakticky každou chybičku a vypracoval si nadějný náskok.

Skleslé hlavičky nicméně dokázala rozproudit poločasová porada a hned po buly dokázali malí Panteři dvěma rychlými fíky zdramatizovat vývoj utkání. V tu chvíli byli jednoznačně lepší, leč další branka ne a ne padnout a naopak se opět několikrát radoval soupeř, kterému tam spadlo doslova vše (včetně gólu rovnou z buly). Nějaké tři minuty před koncem už jsme definitivně odpadli a sledovali tak, jak do té doby vyrovnaný mač končí vysokou a troufám si říci nezaslouženou porážkou.

I přes to všechno smutné se všichni přítomní ukázali v moc pěkném světle, které snad je příslibem do dalších turnajů. Drželi spolu jak na hřišti, tak mimo něj, plnili pokyny trenérů a snažili se o kombinační hru s velkým množstvím přihrávek, což ocenili i někteří soupeři. Tradičně děkujeme rodičům za skvělou a hlasitou podporu a budeme se těšit za dva týdny na Barrandově!

Autor: Paučis