V neděli jsme se sešli na posledním ligovém turnaji přípravky. Měli jsme hrát v malé hale, ale nakonec se turnaj odehrál ve velké, což bylo dobré i pro rodiče, kteří nemuseli sedět na zemi, ale v klidu na tribuně.
V neděli jsme se sešli na posledním ligovém turnaji přípravky. Měli jsme hrát v malé hale, ale nakonec se turnaj odehrál ve velké, což bylo dobré i pro rodiče, kteří nemuseli sedět na zemi, ale v klidu na tribuně.
Mladší žákyně se na poslední turnaj v sezóně vydaly na Jedenáctku, kde se hrál i první koš a tak na hale bylo mraky lidí.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
Po návratu ze Švédska se do akce znovu dostali elévové, kteří na turnaje vyrazili v kompletní sestavě čtyř družstev.
První turnaj Blacků v novém roce nás zavedl do sportovní haly VŠE Na Třebešíně. Prvním soupeřem nám byl tým "Společně K Vítězství" alias SKV. Zápas byl z naší strany mírně ospalý, vyzdvihnout ale musím výkon Tobiho Šimečka, který jezdil od začátku do konce, a odnesl si krásných šest kanadských bodů. Ve stejné hale společně s námi odehráli svůj turnaj i kluci z týmu YELLOW, a tak jsme je chodili na vedlejší hřiště podporovat, stejně tak, jako oni chodili podporovat nás. I rodiče běhali z jednoho hřiště na druhé a fandili, jak jen to šlo a moc jim za to děkuji, byla tam parádní atmosféra.
Druhé utkání bylo proti "oblíbenému" Kladnu. Hned po prvních dvou střelách jsme prohrávali 0:2. Naštěstí to kluky neodradilo a těsně před koncem zápasu jsme srovnávali. A tak jsme tak trochu tušili, že jestli budeme chtít být první na západě, bude nejspíš rozhodovat skóre. Ve třetím utkáni proti Spartě jsme se rychle dostali do vedení a vypadalo to, že z toho budou gólové hody. Avšak opak byl pravdou, začali jsme být lehkomyslní a nakonec jsme vyhráli jen těsně o gól.
Před posledním zápasem s Butchisem jsme tak zjistili, že budeme muset vyhrát o 12 gólíků (kluci i rodiče prostě umějí počítat). A tak jsem se rozhodl, že do zápasu budu zasahovat co nejméně, úkol si kluci vlastně dali sami - vyhrát o těch potřebných 12 gólů. První polovina skončila 4:0, a tak jsem o přestávce klukům řekl, že ve florbale je všechno možné, a že můžou klidně dát za 10 minut i 10 gólů. A stalo se, co minuta to gól. Avšak za stavu 7:0 se podařilo soupeři skórovat a stav byl 7:1. S Ďurdou jsme začali mluvit o tom, jestli to kluky zlomí nebo budou dál pokračovat.
Zbývají 3 minuty do konce a stav utkání je 10:1, chybí 3 góly k titulu, a tak jsem si vzal time-out, posadil jsem si kluky vedle sebe a ukázal na rodiče a řekl: "Dali jste si těžkej úkol, ale jak já, tak rodiče Vám věří, a Vy to dáte!". Další dva góly na sebe nenechaly dlouho čekat a pak 20 sekund před koncem Jiras prochází hřiště, nachází Popcorna v lepší pozici než je on sám a ten dává do prázdné. Povedlo se a kluci se radují a radují. Vím, že by nám o skóre tolik jít nemělo, ale tohle prostě nešlo nesdílet. Ještě pár slov od autora vítězné nahrávky: "Musel jsem ten herosyndrom hodně krotit, abych nevystřelil, ale byla to lepší varianta, Šíma byl prostě v lepší pozici než já.".
Nakonec jsme už potřetí lídrem západu, vím, že to není to hlavní, ale je to hřejivý pocit.
Autoři: David Förster, Dan Horna
První turnaj týmu WHITE nového kalendářního roku tým zavedl do pro mě velmi známého prostředí michelské sokolovny, kde jsem začínal svou trenérskou kariéru. Na nedělní turnaj teda nebude asi nikdo vzpomínat se slzou v oku.
Odehráli jsme čtyři zápasy, kde si myslím, že až na jeden boj s Olympem jsme byli lepším týmem na hřišti, bohužel neschopnost střílet góly a nedůslednost nás pokaždé stála vítězství. Největším problémem bylo sólování a neschopnost si pořádně přihrát. Až na poslední bitvu s SKV, kde jsme nakonec urvali remízu, jsme vše těsným rozdílem prohráli. Nechybělo nám moc a turnaj bychom absolvovali klidně i bez porážky. Takhle mámě kopec práce před sebou, hlavně se zaměřením na týmovou hru. Za co musím kluky pochválit je to, že zvládli s pěti hráči do pole fyzicky držet krok s týmy, které měli celé tři trojice.
Autor: Matěj Špalek
Další turnaj pro tým YELLOW, který se skládal z mladých nadějí i ostřílených střelců.
První zápas nás čekal soupeř z Říčan. Do zápasu jsme vstoupili opravdu parádně, vypracovali jsme si vedení a naše hra byla velmi dobrá. Bohužel pro nás se soupeř do utkání vrátil a průběh utkání otočil na svou stranu. Nevěsíme hlavy a jdeme dál.
Druhý zápas nám byla sokem pražská S*arta, která přijela v počtu 5+1, ale to nikdy nic neznamená. Dlouho jsme se přetahovali, ale byli jsme to my, kdo udeřil první, zásluhou Adama. Přestřelku jsme nakonec zvládli díky týmovému výkonu a skvěle chytajícímu Matoušovi.
Předposlední zápas jsme odehráli proti Bučisu. Soupeř nám od začátku nedal nic zadarmo a museli jsme se prát o každý metr na hřišti. Bojovali jsme houževnatě, ale soupeř si odnesl výhru. Trochu z důvodu toho, že se nám nechce moc hrát, když prohráváme. To musíme odbourat.
Poslední zápas nás čekal klokan z Bohemky. Tam jsme otevřeli střelecký účet a padal nám tam jeden gól za druhým. Za zmínku stojí nájezd Elišky, který byl parádní. I do obrany to nebylo špatné, ale máme na čem pracovat.
Pochvalu si zaslouží celý tým za předvedený výkon. Věci na zlepšení máme a budeme na nich pracovat. Děkuji rodičům a všem ostatním za podporu. A v neposlední řadě posílám pozdrav 3. Titulu z 1. Koše Praha-Západ. W.
Autor: Matěj Ďurina
V lize elévů se podruhé představil náš oranžový tým, určený pro nováčky a kluky z kroužků. A opět musel cestovat mimo Prahu. Tentokrát halu BIOS v Novém Strašecí vystřídala hala BIOS na Kladně. Docela by mě zajímal původ názvu BIOS. Takže pokud máte někdo nějakou teorii sem s ní. S anglického Basic Input-Output System to asi nebude…
Pojďme se už ale podívat na samotný turnaj. Na začátku ho asi rozdělím na dvě poloviny. V té první proti soupeřům ze Stochova a Kralup jsme úplně šanci výsledkově uspět neměli. Po druhém zápase jsme dokonce měli ostřejší debatu na téma soustředění se na zápas. Musíme prostě chtít hrát a chtít bojovat, protože bez toho nemá vůbec cenu na turnaje jezdit. A musím hned kluky pochválit, neboť tohle se v dalších dvou zápasech poměrně dost zlepšilo, a i když jsme se z vítězství neradovali, radost ze hry už tu byla. Prostě a jednoduše, v druhé polovině turnaje proti Rakovníku a Kladnu už tu byla i reálná naděje soupeře udolat. Ale opět připomínám, jsme ještě malí a mám raději, když se kluci snaží a makají, než nějaký výsledek zápasu, na který brzy zapomeneme.
Jediná nepříjemnost nás čekala až po skončení turnaje, kdy David nemohl najít své boty, po dlouhém a vytrvalém hledání se boty prostě najít nepodařilo a touto cestou se chci zeptat, jestli jste je náhodou nenašli u kluků v batohu. Balení bylo hektické a klidně se to mohlo stát, tak kdyby náhodou, dejte vědět. Jinak doufám, že si rodiče, stejně jako jejich děti, užili sportovní neděli a budu se těšit na příště.
Autor: Dan Horna