Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
V sobotu 13. dubna se tým našich nejmladších #princezen vydal na poslední turnaj do Kutné Hory.
Poslední dvě kola našeho středočeského putování znamenala kromě výletu až k benešovskému pivovaru také nepříjemné ranní vstávání. To jsme se ztrátami na životech zvládli, stejně jako samotné spiely, do kterých nás hnala i na Benešov hodně netradiční podpora z tribun – společně s bubny a vlajkami!
Druhé kolo letošní Divize nám připravilo domácí zápas s týmem z Dačic a osud k nám byl už milosrdnější co se týče skládání sestavy - bylo to o dost nudnější a komfortnější, takže jsem i s klidem přijímal pak příchozí omluvenky, protože jsem věděl, že je z čeho rozdávat. Ondra Bouška a Kuba Petr Jakub stále na první start čekají.
Ostatně zajímavostí bylo to, že se nám sestava obměnila od základu, jen tři hráči nastoupili do obou utkání - Tomáš Mánek, Martin Brauner, Danda Škvor a samozřejmě Zeke.
Zeke za mnou pak po zápase přišel a se stylem sobě vlastním se mě otázal, jestli budou podle mě další zápasy taky takhle lehké, jako dosud - samozřejmě s ohledem na to, že si chce zachytat mnohem více a že by chtěl být pod větším tlakem. Uklidnil jsem ho, že si ještě zachytá, ale je pravda, že soupeři z jihu Čech a de facto sousedi našich soupeřů z prvního kola ho úplně neprověřili. Byl to tým tedy věkově vyrovnanější a starší a snažili se sice střílet ze všech pozic, což nám dělalo velké problémy, zejména v dostupování a v rychlé reakci a naše propracované obranné systémy dostávaly tedy pěkně zabrat, ovšem ani my jsme se nevyznamenali a střelecky jsme se spíše trápili, lítalo nám to nahoru, pokud jsme vůbec vystřelili, střel bylo málo a přesilovek bylo naopak hodně, ale hanba o tom vyprávět.
A jak se zápas vyvíjel? Byly asi celkem 3 momenty, kdy se dal zápas rozhodnout na naší stranu, ale my jsme toho nevyužili. Brzy jsme byli ve vedení 4:0, toho jsme se ale vzdali a polevili. V druhé části nám soupeř nabídl čtyři (!) po sobě jdoucí přesilovky. Neproměnili jsme ani jednu, ale stihli jsme si nechat nařídit nájezd, který Zeke chytil a stihli jsme i na konci té čtvrté si nechat dát gól. Zase jsme zabrali a před koncem druhé části si soupeř bere oddechový čas za stavu 7:4 a my mu nabízíme přesilovku. Takže jsme museli hrát až do konce, což je vlastně ale dobře, výstavní byly naše dva nájezdy (Šroub a Brauny), kapitánský gól přidal Dave Polcar, který projel celé hřiště a ve velkém brankovišti udělal piruetu a zakončil.
Poslední desetiminutovku jsme pak putovali za katr celkem třikrát - s tím že o zvlášť zábavné momenty se postaral Forest, který po svém trestu vyběhl na hřiště, aby po čtyřech vteřinách putoval zpět za recidivu. Po svém druhém propuštění se pak vrhl na míček a nahodil ho směrem k opuštěné bráně soupeře, míček se skoro zastavil třením o zem, ale nakonec stanovil konečné skóre symbolicky na stejných 10:6 pro naše barvy, jako téměř souběžně probíhající duel našeho A týmu v Benešově.
Autor: Štěpán Weber