V sobotu 6. září se do Semil sjela opravdu velká panteří výprava. Hned pět našich týmů přijelo poměřit své síly na turnajích Sovert Cup a Fremo Cup. Už od časného rána se semilské Sportovní centrum plnilo nejen našimi hráči. Pro všechny to prakticky znamenalo budíček před šestou hodinou, aby se stihli přesunout na místo konání.
Čtyři vítězství, dvě čistá konta a jednoznačný postup z prvního místa. Taková byla základní skupina ženské části Poháru z pohledu Panterek, které na severozápadním tripu neztratily ani bod a mohou se těšit na vyřazovací boje, do nichž za měsíc vstoupí proti Kadani.
Poslední prázdninovou prověrku před blížící se sezonou odehrála o závěrečném srpnovém víkendu družstva juniorů a dorostu. Ta se na turnaji Sobit Cup představila v kategoriích OPEN a slavila shodné medailové zisky – Panteři si odnesli po dvou sadách bronzových medailí.
Úvodní soutěžní zápasy nové sezony nepřinesly panteřím barvám mnoho radosti. V pohárové základní skupině totiž Pražané ze čtyř utkání vyhráli jediné a tříbodový zisk na postup do dalšího kola nestačil.
Hodně se používaly ve středověku, důležitou roli plnily za Rakouska - Uherska, v uplynulých týdnech je pak začali razit i Mlži 2008. Ti vyrábějí stříbrňáky jako na běžícím páse, po Tatran Cupu a turnaji na Radlicích si je na památku odnesli i z Krče, kde ale cennou komoditu příliš nevyužili - ani mince totiž nepomohly k tomu, aby jejich snažení mohli přímo na hale přihlížet rodiče.
Ty totiž ihned po příjezdu na Porg čekala nemilá a nepříliš úhledným písmem napsaná zpráva - "rodičům vstup zakázán". Jejich ratolesti tak v naštěstí teplém a slunečném dni osiřely a jak na natáčení památečního videa, tak i samotném turnaji se musely obejít bez podpory svých nejbližších.
Když jsme u těch platidel, tak ještě jedna věc stála v sobotu ráno za zlámanou grešli - množství omluvenek, jenž se nahromadilo až na čísle pět a značně tak nechalo prořídnout sestavu na konečných 9+1 statečných. Obzvlášť kritická byla situace v zadních řadách, kterou však poctivě zalepil vytáhlý kulturista Petr Křepelka, pro nějž to byl návrat do z elévů dobře známých vod. S vyztuženou obranou jsme tedy šli na Spartu a v celkovém součtu můžeme být s výsledkem a průběhem zápasu spokojeni - jistě, nebyla to žádná přehlídka běhavého fyzična a technického umu, nicméně s devíti hráči v poli a po velmi zkráceném rozchytání (půlku času jsme trávili zametáním brankoviště) to bylo z naší strany solidní představení, navíc završené cenným vítězstvím.
Na něj založil svým prvním ligovým gólem, respektive baseballovým úderem z hranice brankoviště Matyáš Sochůrek, po soupeřově vyrovnání a následném luxusním Jonášovo výhozu, z nějž plesalo srdce blahem každému gólmanskému trenérovi v okruhu šesti mil, pak dvakrát udeřil kapitán Kryštof a stanovil konečné skóre na 3:1. Nic na tom nezměnil ani závěrečný vyhádaný, leč neproměněný nájezd v podání druhého z týmových Matyášů.
Brzy následující střetnutí s Olympem nicméně bylo o něčem úplně jiném. To, co nás v určité míře zlobilo během prvního duelu, tedy málo pohybu bez balonku a ještě méně snahy uzmout ztracený kus plastového nesmyslu nazpět, se tentokrát ukázalo v plné parádě a možná bylo dobře, že si rodinní příslušníci malých Panterů neprobojovali cestu až na halu. Neochota udělat pár kroků navíc nás málem stála i postup do finále, neboť na schovanou trefu Honzy Kubíčka dokázal Olymp pár minut před koncem zareagovat - procitnutím z týmové letargie si nicméně včas prošel Ondra Mrkos a byť jeho hokejku při brejku pohladilo několik mečů soupeřových, dokázal nadvakrát vystřelit bíle oděným souboj o zlato.
Ani fakt, že se na ploše chystá souboj o nejcennější kov, prozatím nepřesvědčil pořadatele u vstupu, aby dovnitř pustil i rodiče - kvůli jeho obavě ze šíření koronaviru v poloprázdné hale tak cca patnáctka fanoušků zůstala nadále v bezpečí venkovního světa, kde spolu bez roušek a v těsné blízkosti sledovala duel Panthers s Tatranem namáčklá na otevřené dveře. Ve finále ale vlastně nebylo ani moc na co koukat - Tatran opět dokázal, že co se fyzičky a herního umu týče, patří mezi nejužší republikovou špičku, a na naše neproměněné pološance reagoval čtyřmi rychlými brankami. Nám naopak opět vázlo povídání si na hřišti, pohyb mez míčku a přechod do útoku, který budeme muset pilovat na tréninku.
Trochu útěchy přinesl až druhý poločas, ve kterém jsme jednak zlepšili hru tělem, druhak jsme se začali i víc cpát k maskovanému muži v brance soupeře, to vše ale bylo částečně také dané tím, že se červení rozhodli část hr hrát dobrovolně oslabeni o jednoho hráče do pole. Částečně pochopitelný a částečně provokativní manévr se jim ale vymstil, neboť tím připravili střeleckou pozici pro Honzu Kubíčka a ten tenisovým choppem zaznamenal alespoň jeden čestný panteří úspěch. Znovu tak zacinkaly zmíněné stříbrňáky a po dvou týdnech opět díky finálové porážce 1:5.
Fyzicky už jsme Tatranu stačili o něco lépe než před měsícem, pořád ale v měření právě s ním máme co dohánět. Lze spekulovat o tom, že zápas by za plného stavu bíle oděných vypadal jinak, i bez absencí jsme ale měli dostatek příležitostí, abychom naše krejcary alespoň zkusili směnit za vytoužené tolary. Musíme začít pracovat více i na taktických věcech, které nám hlavně ve druhém a třetím zápase dělaly problémy. Díky rodičům za podporu z netradičních pozic a pořadatelům za dobře zvládnutý turnaj, o jehož zavřených tribunách ale mohl dát vědět dopředu.
Autor: Tomáš Pauček Foto: 521 Sports Photography
Panthers Praha - Sparta Praha :-) Panthers Praha - Olymp Florbal :-) Panthers Praha - Tatran Střešovice :-( (o 1. místo)