Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Sezona se blíží ke svému závěru a jedním z posledních panteřích želízek v ohni byli elévové, kteří se o víkendu naposledy představili v ligových soutěžích.
Poslední turnaj Starších žákyň BLACK v letošní sezóně se nesl v pohodovém duchu a ve znamení slunného počasí na Kotlářce.
V sobotu 13. dubna se tým našich nejmladších #princezen vydal na poslední turnaj do Kutné Hory.
Poslední dvě kola našeho středočeského putování znamenala kromě výletu až k benešovskému pivovaru také nepříjemné ranní vstávání. To jsme se ztrátami na životech zvládli, stejně jako samotné spiely, do kterých nás hnala i na Benešov hodně netradiční podpora z tribun – společně s bubny a vlajkami!
V poslední době družstvo C-POWER sbíralo vše, jen ne body do ligové tabulky. Vše jsme tedy chtěli vzít za správný konec a tak jsme neponechali nic náhodě.
S předsevzetím, že začneme makat na každém tréninku a žádný nevynecháme, jsme se na předzápasovém tréninku sešli v krásných 12 kusech, kdy sotva polovina z těchto sharpshooterů byla určena k nedělním kláním. Pro jistotu byl tento enormní počet podpořen nepřítomností trenéra a druhý gólman pak zastoupen švédskou bednou. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že jsme do tréninků dali vše a teď už nás nic nezastaví!
Los zápasů k nám byl nemilosrdný a tak nás čekal hned první zápas dne - to v krásných 9:00. Na rozdíl od losu zápasů našel slitování ve svém srdci sám velký kapitán Martin a i přes připomínky lodivoda Jenči posunul čas srazu před zápasem na tzv. hratelných 8:30. Člověk by si tedy pomyslel, že teď už je to v pohodě a všichni dorazíme krásně na čas a nastoupíme v plné síle do zápasu. Možná to bude takové Déjà vu z článku o zápasech na Chodově, ale opět nám chyběl všem Školník. Nyní však z neznámých důvodů nebyl schopen vstát a dopravit alespoň svou tělesnou schránku na sraz s osobním řidičem. Na situaci, kdy nám chybí Školník jsme již zvyklí, bohužel však jsme se nyní museli obejít i bez elitního beka v podobě Aničky, kterou shodou okolností potkal stejný osud jako Romana a nezvládla ranní vstávání. Tím pádem jsme byli chudší hned o dva pilíře našeho týmu.
Nedalo se nic dělat, šlo se na zápas. V hale v Berouně, kde se zápasy odehrávaly, byla teplota spíše na lyžovačku než na nějaké sportovní utkání, ale podmínky to byly pro oba týmy stejné. Po pěti minutách hry se prosadil náš sniper Dan, který zužitkoval Kužovu pobídku. Netrvalo bohužel dlouho a soupeř skóre dorovnal. V 11. minutě svedl Koli nelítostný šermířský souboj se dvěma protivníky, ze kterého vyšel však vítězně, a nemilosrdně „doflákal“ míček až za záda soupeřova gólmana. První třetina tedy skončila 2:1 pro naše barvy. Dvě minuty po začátku té druhé se soupeř provinil faulem a šel si odsedět svůj dvouminutový trest. V tuto chvíli se projevil naprosto fenomenální trenérský instinkt našeho kapitána a v tuto chvíli i trenéra Martina, který vzal do své přesilovkové formace Likise i přes fakt, že jinak Likis patřil do jiné formace. Po neskutečném kolotoči všech hráčů na hřišti našel Martin naprosto skvostnou přihrávkou Likise, který pak již bez problémů uklízel do branky a Martin mohl zaslouženě sbírat gratulace za své dokonalé rozhodnutí a ještě lepší přihrávku.
Do konce druhé třetiny jsme postupně navyšovali náš gólový účet až na číslo 6, kdy soupeř se zmohl pouze na jednu branku a na světelné tabuli svítilo tedy skóre 6:2 v náš prospěch. Jeden ze střelců druhé třetiny byl Karbič, který se stal úspěšným exekutorem nařízeného trestného střílení. Věříme, že Karbič tímto prolomil svůj střelecký půst a rozjede od teď pořádný gólostroj. Třetí třetina už se dohrávala tak nějak spíše z povinnosti, kdy jsme soupeřova brankáře překonali ještě třikrát a po celý zápas vynikajícně chytající Kobzič dovolil soupeři skórovat pouze jednou. Závěrem lze k tomuto zápasu dodat pouze následující: Péťa zaslouží cenu železného muže, kdy i přes zásah do choulostivých míst odehrál hrdinně celé střídání a neumožnil soupeři jakkoli skórovat. V neposlední řadě taky to, že na rozdíl od chodovského turnaje nám NIKOMU ŠKOLNÍK NECHYBĚL.
V mezidobí mezi zápasy jsme tradičně zavítali do místního občerstvovacího zařízení, kde každý doplnil energii po svém, někdo třeba čtyřmi dvanáctkami a jednou malou, kterou si se skřípáním zubů objednával poté, co mu bylo naznačeno, že páté velké pivo je už opravdu přibližně o čtyři piva více, než by bylo ideální. Velkým tématem byl také příjezd našich dvou chybějících hráčů. V případě Romana Školníka se rada usnesla, že rozhodně jezdit nemusí a bylo by snad vlastně lepší, kdyby nedorazil, ale potřebovali jsme někoho jako je The Mountain z Game of Thrones aby ochránil při cestě vlakem našeho playmakera Aničku a tak tedy dorazily oba chybějící články naší sestavy.
V druhém zápase nás čekal zápas s rezervním týmem pražských Wizards. Se soupeřem jsme se již jednou střetli a z tohoto klání jsme vyšli vítězně. Znovu jsme tedy doufali, že si ze zápasu odneseme tři body. Skóre ale bohužel otevřel první soupeř. O šest vteřin později jsme měli standardní situaci z předbrankového prostoru, kdy se u standardky ocitl Kosťa, který se zkušeně rozhlížel, kam by balónek přihrál. Dále zde stál Likis, který žadonil o možnost střelby z otočky a pomalým krokem se blížil Koli, který chtěl celou situaci uklidnit a nejlépe si standardní situaci nakreslit na tabulku. Kosťovi se Likise zželelo, nebo spíše už byl unavený z jeho kňourání a tak mu standardku tzv. ťuknul a Likis k údivu všech zúčastněných a možná tak trochu i svému vsítil vyrovnávací gól. Do konce třetiny se gólově prosadil ještě dvakrát Dan a jednou Karbič.
Ve druhé třetině padl pouze jeden gól ze strany soupeře, který jsme si hanebně nechali dát v naší vlastní přesilové hře. Ve třetí třetině jsme naprosto kontrolovali hru a soupeři oplatili jeho troufalost nás vytrestat v jeho oslabení a pro jistotu jsme mu v našem oslabení dali góly dva. Dva další jsme přidali při plném počtu plejerů a konečné skóre bylo 8:2 v náš prospěch. Člověk by si pomyslel, že to musela být radost zahrát si zápas, který byl víceméně celou dobu v našich rukách, dali jsme i hezkých osm gólů a že budeme všichni plni dobré nálady, ale to by se člověk šeredně spletl.
Roman, který standardně má dva zápasy na to, aby vypustil svou pověstnou jízlivost postupně, si nejspíše řekl, že to vše dožene za tento zápas. Roman tedy na střídačce při každém střídání bublal jak tlakový hrnec a dle jeho názoru soupeř nedosahoval kvalit ani takových, abychom ho vůbec pustili na naši polovinu. Před žbrbláním ho nezastavily ani všudypřítomné pohledy spoluhráčů, kteří mu naznačovali, že by možná mohl přestat pouze hudrovat a byl alespoň chvíli pozitivní. Dá se tedy takřka s klidem říct, že ani v tomto zápase by NÁM ŠKOLNÍK NECHYBĚL!
Turnaj se nám tedy povedl a vezeme domů krásných 6 bodů.
Úspěchy i neúspěchy zúčastněných:
Autor: Lukáš Tomeš