Panthers Praha

Související zápasy

Panthers Praha
23_1640942031.jpg
2036_20220112_124932.jpg

Céčko vypálilo po letech Vosí hnízdo a vrátilo se do boje o titul

Poslední turnaj roku 2021 zavedl Céčko do Králova Dvora, kde nás čekal neoblíbený soupeř Vosy (neporazili jsme je snad 5 let) a papírový outsider z konce tabulky Benešov.

K zápasům jsme přistoupili maximálně namotivovaně a zodpovědně, což dokumentoval především Likis, který si pro jistotu doma nechal boty (asi se mu nelíbily) a se Šáfim tak vyrazili místo rozcvičky na nákupy. Naštěstí v přilehlém Sportissimu měli tvar i barvu, které odpovídaly představám našeho střelce a my si tak oddechli, že proti Vosám budeme mít k dispozici našeho nejlepšího hráče v krásné nové obuvi. Vosy naopak nechaly svého top plejera doma (zdravíme Sovu a posíláme klíčenku), což jim ale nevadilo v tom, aby nás, jako vždy, řádně potrápily. 

Začátek zápasu ještě vypadal dobře, na hřišti jsme obdivovali temně černé Likisovy střevíce a posila z Béčka Kryštof Malý nám k tomu přibalil vedoucí gól. Pak ale došlo ke kolapsu, neboli k tomu, že se Vosy 3x utrhly z brejku a přes množství našich šancí otočily zápas na 1:3. Do druhé třetiny jsme nastoupili s tím, že to takhle nemůžeme nechat, a taky že ne – šup a Vosy vedly už o tři branky. Pak se na to už nemohl dívat Petr Svojítka, který výborně vyvezl balon, naservíroval Karolkovi a ten konečně protrhl svoji střeleckou smůlu. Před třetí částí nám trenér Gigi udělil několik zásadních pokynů – musíme hrát líp (braňte jako Svojítka, dělejte všechno jako Likis, nenechávejte volnej střed), což je jednak pravda, druhak nám to opravdu pomohlo. Využili jsme toho, že soupeř má za sebou s ranním zápasem už 5 třetin a vlítli na ně. Z post-covidové letargie se probudil navrátilec do sestavy Khurny, který dvěma fíky vyrovnal skóre. Nejdříve zametl do šibenice krásný pas od Šáfiho a následně využil skvělého výhozu od Zekeho a ukázkově stylem „pocém, kam jdéš“ vykoupal golmana. Byli jsme v ráži, což podtrhl (opět) skvěle hrající Likis, který nejdříve vyzval ke skórování Karbiče, aby následně po sólu zvýšil na 6:4. 

Všechno vypadalo růžově, do konce zápasu zbývalo 5 minut a soupeřům evidentně klesla stamina pod hranici snesitelnosti. JENŽE. My jsme C-POWER! Otáčíme zápasy, kdy se nám zachce, a to dokonce i když vedeme! Takže 3 minuty před koncem přišlo snížení na 5:6, aby pak nesmyslně 30 vteřin do konce Mestek hattrickem dokonal naši zhoubu. V tuhle chvíli by normálně tenhle report skončil lamentací nad naší neschopností a povzdechnutím, že jsme si sami zbytečně vzali možnost dotáhnout se na Traverzu (která den před námi nečekaně 2x prohrála a dala nám šanci zase bojovat o titul). 

Pak se ale z hlubin dávnověku zvedl nečekaný hrdina. Kluk, jehož číslovka věku začíná 4kou a první číslo na váze 1čkou. Jediný hráč v našem týmu, který pamatuje florbal za komunistů. Samorost a florbalový údiv David Ghali si 10 vteřin před koncem asi řekl, že už se na to nemůže dívat a za naší brankou si vzal míček. Vidím to pořád před očima, jak funí přes jednoho a pak i přes druhého protihráče. Pomalu otáčím na střídačce hlavu na spoluhráče, kterým ve tváři vidím zoufalství a nulovou naději na úspěch. Vedle na druhé straně se pomalu zvedne Giroux a zpomaleně, nepřirozeně hlubokým hlasem zakřičí, tak jak to čtete, česky, bez výslovnosti, „H-E-R-O“ (znělo to jako by volal na máslo). Otáčím hlavu zpět do hřiště, kde David dokončil své sólo před brankou soupeře zvláštní polosrážkou s Likisem, který chtěl zakončovat, míček se odráží do rohu, zbývají už jen vteřiny. Náš chlupatý obránce to ale ani v tu chvíli nevypouští a z posledních sil dosprintuje (haha) do rohu. Naprosto běžným, každodenním způsobem praští v záporném úhlu, zády k brance a pro jistotu ještě bekhendem do balonku a pak už jen sleduje euforický výbuch radosti a štěstí, když se zmíněný balonek, asi za odměnu za to úsilí, dostane za golmana do branky. Long story short – dali jsme gól na 7:6! Čtyři vteřiny před koncem! Jsme nejlepší, tenhle zápas jsme nemohli prohrááát, vyhrajeme ligůůů a tak dále.  Další drama jsme už nepřipustili (určitě by se nám to povedlo, ale nebyl už čas) a tak jsme po 5 letech KONEČNĚ porazili ty pitomý Vosy a mohli si jít užít mezizápasový oběd do kantýny.

V druhém mači už jsme nenechali nic náhodě, jsem emočně vyčerpanej z popisu Dejvova gólu tak, že to zkrátím do bodů. My milion šancí, neschopnost proměnit cokoli v čele s Štajnem. Samozřejmě jsme prohrávali, asi to potřebujem. Likis opět po výběhu od jednoho manťáku k druhýmu přes 3 hráče zavěsil, všichni maj radost jak děti, jen Šáfi protočí panenky a se slovy „a za tohle má áčko“ vyjádří svůj obdiv k nahravači Petru Svojítkovi. Karolko dává svůj druhý dnešní gól a definitivně se vymaňuje ze střelecké krize. Štajn proměňuje svoji 15tou šanci a rozhodně v krizi zůstává dál. Karbič ani Štajn nejsou schopný proměnit nájezd. Premiérovým gólem v sezoně se krásně trefuje Dalík a potvrzuje premisu sekretáře Štěpána Webera „Když dá gól Dalík, tak je dycky dobře“, neboť pak nikdy neprohrajem. 

Tak je to za náma, Benešov jsme porazili 4:1, i když to mělo bejt 14:1, to už je ale jedno. Jsme na děleném prvním místě v tabulce s Traverzou a v šatně bájíme nad tím, že „když teď všechno vyhrajem, tak vyhrajem ligu“ a s tímhle snem tak odjíždíme domů, někdo s epickým gólem z poslední vteřiny, někdo s bez bodů, někdo s novejma botama. A to je Céčko, není to vždycky pěkný, příjemný nebo užitečný, ale musíš to milovat. C-POWER!!!

Panthers Praha C POWER - Vosy Praha 7:6 (1:3, 1:1, 5:2)  online
Panthers Praha C POWER - Florbal Benešov B 4:1
(0:0, 4:1, 0:0)  online

Autor: Martin Eckstein