Mladší žákyně se vydaly vstříc dalším zápasům do Mladé Boleslavi. Díky probíhajícím prázdninám byla sestava mlžek značně okleštěná.


Sobotní dopoledne naše druhá rezerva strávila ve staré chodovské aréně, která je vyhlášená hlavně restaurací s bohatou nabídkou pivních speciálů. Plán byl proto jasný: naložit céčku SKV, tři hodinky popít, a pak oplatit Olympu prohru 1:9 z prvního zápasu.
Plán se začal bortit už před zápasem. Kapitána Štajna musel na první mač nahradit hubenější, hezčí a bez brýlí hrající Polci, Šáfi si zas popletl časy a dorazil místo na rozcvičku v průběhu první třetiny.
První zápas nebyl pohledný. Mladí kluci z SKV napadali dost rychle na to, abychom měli velké obtíže s rozehrávkou. Naštěstí máme Lickise aka "dej mu kuličku a běž se radovat": v první třetině nás Čert vyslal na devět vteřin do vedení, ve druhé hezkou střelou proměnil přésu a vyrovnal na 2:2. Hráli jsme ale nedůrazně, pomalu a v bráně musel čarovat Hrůša.
Ve třetí třetině jsme se po Koliho promluvě jak z Brave Heart ("důraz vole a hrajte rychlejš!") zvedli a po Kosťově typickém gólů a la Thomas Partey dával Lížis dvě minuty před koncem na rozhodujících 4:2. Gól nám ale upískl rozhodčí, který viděl přes celé hřiště borce v brankovišti. Nastalo velké diskutování, rozhořčení, filozofování (rozhodčí ke Kolimu "proč to řešíte, když je to v minulosti?") a nakonec půl minuty před koncem při power-play soupeře zákonitě i gól na 3:3. V nájezdech jsme přišli o bodík navíc a vyrazili na tři hodiny pauzy.
Nálada byla dobrá. Seděl jsem vedle Dejva, Kosti a Aničky a bylo to fajn. Dejv si dal polívku a birel, Kosťa s Aničkou kuřecí na kari a pár piv a já hovězí na houbách s Kofolou. Kolem jedné jsme měli na tým asi 15 piv. Ve dvě měl Vojta v sobě pět kousků, Schurrle spal na stole. S Dejvem, Kosťou a Aničkou jsme si povídali o ChatGPT a mentální rovnováze. V půl třetí jsme se začali v dobrém rozmaru trousit do haly. Pauza se nám moc povedla.
A pak jsme šli na Olymp.
Druhý zápas měl tři hrdiny. Prvním byl Karby, který v zápase proti svému bývalému klubu, který ho nikdy nenechal hrát první pražskou, v níž se letos zoufale pere o záchranu, vsítil první gól zápasu. Druhými dvěma byla staronová obranná dvojka Šáfi-Khurny, která byla u všech vstřelených gólů zápasu.
Vojta Pětipívo začal zápas zbytečnou dvojkou, pak se jako štírek smíchaný s tankem po mantinelu protáhnul přes dva hráče dopředu a připravil gól zmíněnému Karbymu. Po další Vojtově dvojce převzal v druhé třetině otěže dění jeho kolega z beka Khurny, který na Odegaarda vymotal na půlce tři soupeře a umístěnou střelou oslavil svůj první gól v sezóně a nejhezčí gól v kariéře. Šáfi pak pro změnu vybojoval dvojku pro čím dál nervóznější Olymp, v přesilovce Khurnyho jedovku dorazil do brány důrazný Dan. Ve třetí třetině nás podržel jistý Hrůša, vyklidněný Šáfi pak ještě připsal áčko na Koliho pojišťovací gól na 4:1.
Chodovský turnaj se tedy vydařil skoro dokonale, čtyři body by nám měly pomoct udržet v posledních třech zápasech klidný střed tabulky. Hlavně se nám ale dařilo udržet dobrou náladu a pozitivní atmosféru na lavičce - turnaj jsme zvládli bez hrotů, v soudržnosti a s tím, že když někdo něco pokazil, tak jsme si to normálně řekli a hráli dál.
A ještě jsem večer vyhrál pětikilo na pokeru.
Takže díky všem a pojďme tu naší labutí píseň v horních patrech pralesa dozpívat v podobným stylu až do konce!
(Jo a vlastně jsme ještě hráli předehrávku s Drakama!) Z čtvrteční předehrávky s lídrem ligy si pamatuju následující.
Ale - Štajn měl pravdu. Dvě třetiny to byl boj, až ve třetí party Draků. Takže to bylo dobrý.
Kanada za víkend