Sestava nakonec byla služná = bylo nás dost (15) a to za hojné pomoci juniorů, někteří měli ale po zápase sic jen s Teplicemi, ale i tak to bylo znát, že už tam nebylo tolik šťávy.
Sobotní dopoledne naše druhá rezerva strávila ve staré chodovské aréně, která je vyhlášená hlavně restaurací s bohatou nabídkou pivních speciálů. Plán byl proto jasný: naložit céčku SKV, tři hodinky popít, a pak oplatit Olympu prohru 1:9 z prvního zápasu.
Plán se začal bortit už před zápasem. Kapitána Štajna musel na první mač nahradit hubenější, hezčí a bez brýlí hrající Polci, Šáfi si zas popletl časy a dorazil místo na rozcvičku v průběhu první třetiny.
První zápas nebyl pohledný. Mladí kluci z SKV napadali dost rychle na to, abychom měli velké obtíže s rozehrávkou. Naštěstí máme Lickise aka "dej mu kuličku a běž se radovat": v první třetině nás Čert vyslal na devět vteřin do vedení, ve druhé hezkou střelou proměnil přésu a vyrovnal na 2:2. Hráli jsme ale nedůrazně, pomalu a v bráně musel čarovat Hrůša.
Ve třetí třetině jsme se po Koliho promluvě jak z Brave Heart ("důraz vole a hrajte rychlejš!") zvedli a po Kosťově typickém gólů a la Thomas Partey dával Lížis dvě minuty před koncem na rozhodujících 4:2. Gól nám ale upískl rozhodčí, který viděl přes celé hřiště borce v brankovišti. Nastalo velké diskutování, rozhořčení, filozofování (rozhodčí ke Kolimu "proč to řešíte, když je to v minulosti?") a nakonec půl minuty před koncem při power-play soupeře zákonitě i gól na 3:3. V nájezdech jsme přišli o bodík navíc a vyrazili na tři hodiny pauzy.
Nálada byla dobrá. Seděl jsem vedle Dejva, Kosti a Aničky a bylo to fajn. Dejv si dal polívku a birel, Kosťa s Aničkou kuřecí na kari a pár piv a já hovězí na houbách s Kofolou. Kolem jedné jsme měli na tým asi 15 piv. Ve dvě měl Vojta v sobě pět kousků, Schurrle spal na stole. S Dejvem, Kosťou a Aničkou jsme si povídali o ChatGPT a mentální rovnováze. V půl třetí jsme se začali v dobrém rozmaru trousit do haly. Pauza se nám moc povedla.
A pak jsme šli na Olymp.
Druhý zápas měl tři hrdiny. Prvním byl Karby, který v zápase proti svému bývalému klubu, který ho nikdy nenechal hrát první pražskou, v níž se letos zoufale pere o záchranu, vsítil první gól zápasu. Druhými dvěma byla staronová obranná dvojka Šáfi-Khurny, která byla u všech vstřelených gólů zápasu.
Vojta Pětipívo začal zápas zbytečnou dvojkou, pak se jako štírek smíchaný s tankem po mantinelu protáhnul přes dva hráče dopředu a připravil gól zmíněnému Karbymu. Po další Vojtově dvojce převzal v druhé třetině otěže dění jeho kolega z beka Khurny, který na Odegaarda vymotal na půlce tři soupeře a umístěnou střelou oslavil svůj první gól v sezóně a nejhezčí gól v kariéře. Šáfi pak pro změnu vybojoval dvojku pro čím dál nervóznější Olymp, v přesilovce Khurnyho jedovku dorazil do brány důrazný Dan. Ve třetí třetině nás podržel jistý Hrůša, vyklidněný Šáfi pak ještě připsal áčko na Koliho pojišťovací gól na 4:1.
Chodovský turnaj se tedy vydařil skoro dokonale, čtyři body by nám měly pomoct udržet v posledních třech zápasech klidný střed tabulky. Hlavně se nám ale dařilo udržet dobrou náladu a pozitivní atmosféru na lavičce - turnaj jsme zvládli bez hrotů, v soudržnosti a s tím, že když někdo něco pokazil, tak jsme si to normálně řekli a hráli dál.
A ještě jsem večer vyhrál pětikilo na pokeru.
Takže díky všem a pojďme tu naší labutí píseň v horních patrech pralesa dozpívat v podobným stylu až do konce!
(Jo a vlastně jsme ještě hráli předehrávku s Drakama!) Z čtvrteční předehrávky s lídrem ligy si pamatuju následující.
Ale - Štajn měl pravdu. Dvě třetiny to byl boj, až ve třetí party Draků. Takže to bylo dobrý.
Kanada za víkend