Úvodní soutěžní zápasy nové sezony nepřinesly panteřím barvám mnoho radosti. V pohárové základní skupině totiž Pražané ze čtyř utkání vyhráli jediné a tříbodový zisk na postup do dalšího kola nestačil.
O víkendu na nás čekala dohrávka odložených zápasů 1. a 3. kola, každý v jiné hale. Zatímco první zápas se postupem času proměnil v exhibici borců v červených dresech, v tom druhém se bojovalo o body až do poslední vteřiny. Prolamovaly se také historické rekordy, ale o tom více v článku, jehož autorem je tentokrát hrající legenda David Ghali #walkingwall.
První zápas dohrávky jsme absolvovali v naší domovské hale v Radlicích proti soupeři, který disponuje řadou kvalitních a zkušených hráčů, kteří hráli v minulosti převážně za Sokol Královské Vinohrady a kteří přišli ukončit svojí kariéru do týmu TORZ, hrajícím ligu o trošku nižší.
A body, které větřila, nejen týmové, ale (pochopitelně) hlavně ty kanadské(!) možná mohly být oním motorem, který nás nakonec hnal k vysoké výhře. Jistě to nevím, co ale vím, že jsme se tentokráte na oba zápasy sešli na tři útočné koule, s uzdraveným Khurnym a s borci, kteří z různých důvodů minulý turnaj odehrát nemohli (Kamil, Schurrle, Svojtič a Sovič) a také s Matějem Lubenským, který byl tentokráte jedninou posilou do pole z řad "vyšších".
Skóre se nakonec zastavilo na číslu 12:3. Branek bylo opravdu hodně, zmínit musím především sólo Vaška Mudruňky po mantinelu přes 3/4 hřiště, nebo kombinaci celé pětky, kdy po Kamilově přihrávce zakončoval Khurny, neskutečný Schurrleho gól z otočky, elegantně provedený nájezd "vyjeď a přehodím tě backhandem" od Martina Ecksteina a když se do šancí dostává i Petr Svojítka, je to vždycky znamení, že je dobře! :-)
Druhý zápas dne, nebo spíše již večera dne (začínalo se ve 20:00), se odehrál pro změnu v Kunraticích, takže jsme museli všichni z Radlic absolvovat přejezd do jiné haly, což se mi v rámci jednoho turnaje stalo poprvé. A že jsem něco zažil. A zažil jsem i vznik našeho soupeře, před lety mnoha minulými a vím, že kostra týmu EMCA se prakticky nezměnila, že tým podporoval mecenáš, multimilionář a majitel společnosti EMCO pan Jahoda (stejně tak jako jiný s námi později propojený tým Lhokamo) a že největší nebezpečí nám bude hrozit v podání bratří Kadleců, alias "Káďů", kteří výkonnostně rostou s věkem a minulou sezónu měli dokonce bodově nejlepší ze všech ve své bohaté kariéře. Zároveň je to také jedno z nejstarších derby, protože zápasy mezi Panthers a EMCEM měly šťávu už v době, kdy většina dnešních hráčů ještě nechodila na záchod. Taky kdysi mezi těmito týmy došlo k několika pikantním transferům. To ale pamatují hlavně výše zmínění Číža s Mamutem, či také bývalý Panter a skvělý (nejen bodově) hráč Pavel Uher, který do utkání také nastoupil, ovšem bohužel vinou zranění ho nedohrál :-( (přejeme brzké uzdravení)!
Ale vraťme se zpět; netřeba dodávat, že liga je vyrovnaná, že souboj s Emcem nebude lehký a fakt, že se soupeř nacházel na předposledním místě v tabulce, vůbec nic neznamená a že nás to bude spíše klasicky svazovat. V našem týmu se udály dvě změny. Matěje vystřídal Roman Školník a brankáře Kobzu Zeke a mohlo se začít.
A tomu jsme šli naproti, byli jsme jistější na rozehrávce, důslednější v bránění a hlavně efektivnější v zakončení a podařilo se nám výsledek otočit brankami Soviče polootočkou přes hráče, Khurnym do vinglu a Danečkem, který zachraňoval Dejvův kreativní fatál a přetavil ho dokonce do jeho asistence když s pokřikem "Nech to bejt" si to namířil od levého mantinelu směr branka a kulatý děrovaný nesmysl procedil brankáři mezi koleno a pravou tyč!
Takže ze slov: všechno pryč po mantinelu od nás, do jejich rohu vypadalo asi takto. Každý si chtěl udělat kličku, nikomu se nepovedla, byly z toho ztráty a nebezpečné střely, bránilo se slovně a očima a když už jsme dostali výhodu rozehrávky u nás v rohu, napálil jeden borec druhého, zase ztráta a další závar.