I když vstup do turnaje se nám úplně nevydařil a po první půli s Blue Horses jsme tahali za kratší konec. Se Špaldou jsme ale věděli, že kluci na to mají. Bude to znít jako klišé, ale na hřišti jsme byli opravdu lepší, jen nás trošku trápila koncovka. O přestávce jsme se ale nabudili, nahodili úsměvy a šlo se na věc. A ve druhé půli se děli věci opravdu nevídané, soupeře už jsme k ničemu nepustili a naše kombinace konečně končili v sítí, namísto vedle brány či na těle gólmana. A tak byla první výhra na světě a že mi si to oslavy umíme užít.

Neuvěřitelný byl i druhý zápas proti Bohemce. Skóre se přelévalo ze strany na stranu a nikdo přítomný nepřál žádnému z týmů prohru. A to se naštěstí vyplnilo po konečné remíze, která byla zasloužená pro oba týmy. No a šlo se na dalšího soupeře, kterým byl Rakovník a byl to takový náš malý strašák. Už jsme s ním tuto sezónu hráli 4x a vždy z toho bylo velké drama s nešťastným koncem pro nás. Ne tak tento turnaj, ani jedno z toho se totiž nekonalo, tzn. žádné drama a jasné vítězství pro naše barvy. V posledním zápase proti Unhošti už se nám ale nedařilo a odešli jsme poraženi. Bohužel si musím postěžovat na koncentraci kluků na zápas. Škoda, pokud bychom byli v takovém tempu jako třeba proti Bohemce, mohlo to vypadat lépe.

Ale nechci končit pesimisticky, a tak na adresu kluků musím vyšvihnout minimálně dvě velká pozitiva. Tím prvním jsou jejich individuální dovednosti, které se lepší turnaj od turnaje a trénink od tréninku. Mám opravdu radost z toho, že balónky neodpalujeme a snažíme se hrát a vymýšlet, jak by se co dalo zahrát. Druhým pozitivem je to, že ti kluci opravdu vnímají trenérské pokyny a ty věci, které si řekneme, pak opravdu vyzkouší a mají radost, když se jim to povede. Krásným příkladem byl Albi, který byl na turnaji teprve podruhé a co si budeme, ta tendence odpalování tam prostě ze začátku trošku byla. Ale řekli jsme si, že se není čeho bát a že je na florbalce šikovnej, tak ať zkouší hrát si víc s balónkem a on za chvíli na to předvede parádní sólíčko přes celé hřiště.

Prostě mám z Vás velkou radost a těším se na příště, což už naštěstí nebude za tak dlouho. A pak se těším, že si zase vylepšíme ten gólový rekord, protože ty Vaše radostné tváře po vstřelení gólu, to mě prostě baví. A jako vždy pochvala pro rodiče, kteří fandí, fotí, krmí, prostě pečují a za to velké díky.

Autor: Dan Horna