To také udělali a ukázali všem, že ačkoliv zdaleka ne všichni jsou věkem starší žáci, tak že jsou ve vyspělosti trochu napřed. Ovšem ne tolik, jak si asi sami mysleli. Začátek prvního zápasu s Kutnou Horou byl trochu hrůzným zážitkem pro zaskakujícího trenéra, po zhruba pěti minutách, kdy jsme ubránili mnoho závarů před naší bránou a oslabení samozvaného kapitána Foresta právě tento jmenovaný vyletěl z trestné jako splašený pes a nekompromisně zavěsil! Soupeře jsme od té doby začali lehce přehrávat a nejvíce nepříjemností nám dělaly vlastní nepřesnosti nebo nedůraz a šikovný hráč soupeře. V našich řadách se blýsklo góly několik známých firem v čele s Davidem Netušilem, který ve čtyřech minutách zkompletoval hattrick. V bezstarostném florbalu v pravém slova smyslu dětském, bez nějakého bazírování na obraně, ideálně ve formaci složené z pěti útočících hráčů, jsme pokračovali i ve druhém zápase, kde samozřejmě naši chytráci, kteří řeší jaký koš to je nebo není velmi rychle spočítali, že nám k cestě do finále stačí i nějaká lehčí prohra a jakoby s tím i počítali. Převahu jsme měli podobnou jako v prvním zápase, ale nebyli jsme schopní a někdy možná i odchotní si nahrát a golman soupeře se vyznamenával čím dál víc a hráči a hráčky z Alienů hráli efektivně a přestože pořád jen dotahovali, byli to pak oni, kteří si vedení podrželi nejdelší dobu. V pěkném a dramatickém závěru jsme se pak blýskli gólem ve vlastním oslabení pár sekund před koncem z hole nejmladšího hráe Máry Urbana. Zde předávám slovo Honzovi Syslovi, který vedl kluky v zápase o první místo, protože mě jako náhradního trenéra čekaly povinnosti na zápasech áčka mužů.