Abychom dokázali poskytnout co nejpřesnější popis sobotního krasobruslařského experimentu, musíme začít postupně. Druhý zářijový týden není zkrátka dobou, kdy by naše rezervy byly už plně naladěny a natěšeny na ligové soupeření, nemalá část klasické sestavy tak byla nachytána na dovolených, pracovních cestách či mimo možnosti provozovat kolektivní sport (čti: bolavá kolena a kotníky). Příležitost tak dostaly neokoukané tváře a posily z různých rezervních pozic rozsáhlé panteří písmenkové polévky, a to včetně nejvytíženějšího Středoevropana Benďase či zkušeného ex-Áčkaře Slavaťáka, který po letech trápení svých kolen přesedlal z brankoviště na levé křídlo. Ti a mnozí další vycestovali na dusného sobotního odpoledne na Barrandov, kde už čekala opravená nafukovačka, a to se všemi svými přednostmi a neduhy.

Toho druhého bylo nepřekvapivě víc, ale popořadě. Jako první nás čekali sedlčanští Medojedi, kteří z rodiště rybníkového magnáta Jakuba Krčína dorazili v zářivě žlutých dresech a s ambicemi na nás urvat nějaký ten bodík. Od začátku se celá bitva nesla ve velmi atraktivním duchu, hlavy prořídlého obecenstva div že se nevykroutily při sledování jedné neúspěšné útočné akce za druhou a není tak divu, že na časomíře po první části svítilo bláznivých 0:0. Medojedi pak přidali, hra se ale stále řídila heslem dřevorubecké unie „každý chvilku tahá pilku“ a nebylo tak poznat, kdo má vyloženě navrch. Zavřená stavidla vstřelených gólů byla protržena až po necelých čtrnáct minutách, na vedoucí gól pak soupeř dokázal odpovědět šmudlou z dálky.

Podobně to vypadalo i ve třetí třetině, tam ale Sedlčany šly poprvé do vedení a naše barvy se tak musely uchýlit ke hře bez brankáře, jíž dvanáct sekund před sirénou využila čerstvá horoměřická akvizice Štepán a poslala tak zápas do nájezdů. V ní naší motivaci poděkovat Radkovi za dva nesmyslné a hromadu dalších skvělých zákroků ve hře postupně zhatili Paučis a Petr Mencl, jedinému úspěšnému střelci Benďasovi tak zbyly jen oči pro pláč a motivace hlásit se na všechny zbývající nájezdy v sezoně (jak to fungovalo se dozvíte již brzy). Do kasičky přibyl bod, za nějž děkujeme právě Radkovi, a jde se dál.

Mezizápasovou pauzu využili někteří k regeneraci, část kádru ke snaze co nejvíce společensky unavit příštího soupeře (chemie s číšníkem místní pivnice bohužel nezafungovala) a Dušan pak vyrazil domů léčit naražené koleno. A udělal dobře, protože mizerné rozptylové podmínky společně s nemožností jakkoliv vyvětrat naleštěnou barrandovskou nafukovačku namíchaly smrtící koktejl vlhkosti a vedra, který povrch sparťanského tréninkového centra proměnil spíše v ledovou plochu.

Duel s Desperados, který měl být tou nejfyzičtější událostí v regionu na dva měsíce dopředu, se tak zejména v první třetině proměnil v chodecké závody, neboť nikdo nevěděl, jaká rychlost se už může stát smrtící a vtipných pádů, piruet či neúspěšných snah zabrzdit na dvaceti metrech bylo rozhodně více, než florbalových událostí. Chvíli to dokonce vypadalo, že se nedohraje, takticky jsme však dokázali během snad minuty ztratit dvougólový náskok a hosté tak vycítili šanci na body, která znamenala i pokračování zápasu. K němu nejde nic moc napsat, každé střídání smrdělo zraněním a vstřeleným gólem zároveň, coby florbalovější tým jsme si navíc vybrali šest kopců smůly a místo klidného vítězství cca o 8 gólů z toho tak bylo zbytečné drama, které došlo až do nájezdů. Skóre 8:8 implikuje neskutečnou přestřelku, spíš to ale byla přehlídka marnosti a nastřelených tyček, kde si vyhrát nezasloužil nikdo (a zároveň všichni, protože se to zázrakem fakt dohrálo bez zranění).

V nich se znovu radoval soupeř, za nás tentokrát neskóroval pro jistotu nikdo, Benďas navíc v součtu neproměnil hned dva pokusy v zápase, čímž se z této disciplíny na nějaký čas diskvalifikoval. Bereme tak dohromady jen dva body, což je i přes všechny okolnosti fakt ztráta, neboť za normálních podmínek by i pět bylo málo. Těšit nás může alespoň debut nových tváří Petra se Slavaťákem, který dokonce ve druhém mači útočil na hattrick, stejně jako všechny ostatní ho ale zradila koncovka.

Všem díky za vše a po volbách se vidíme v Sedlčanech!

Autor: Tomáš Pauček