Pohled Míši Jirasové na 1. zápas: V prvním zápase jsme se utkaly s Kutnou Horou. Ze začátku jsme se snažily. Nastřílely jsme jim několik gólů a myslely jsme, že máme vyhráno. V druhém poločase jsme hodně polevily, a moc jsme se nesnažily. Kutná hora nám nakonec dala 2 góly a zápas skončil 6:2, naštěstí pro nás.

Podruhé jsme dostali možnost zúčastnit se neligového turnaje v Kolíně, který měl vyplnit dlouhou pauzu před posledním kolem. Ani podruh jsme neodmítli. Dokonce jsme tentokrát dopadli i lépe než minule. Bohužel pachuť hořkosti ze závěru v nás, respektive na ambulanci v motolské nemocnici, ještě nějakou chvíli zůstane.

Před zápasem s Kolínem se nám podařilo zastihnout jinak vytíženého Kubu zemana, který jinak veškerý svůj čas věnuje zkoumáním nových vychytávek Airbusů, případně vymýšlením způsobů, kterak tentokrát překonat soupeřova gólmana. A co nám Kuba pověděl?

Dnešní putování po Středních Čechách nás zavedlo do nedalekých Neratovic, kde jsme hráli hned první zápas, což znamenalo opět brzké vstávání.

Díky řídké termínovce jsme po osmé v sezoně čekali na další turnaj tři či více týdnů a předposlední putování nás zavedlo až na periferii obydlených částí republiky, do Stochova.

Předposlední turnaj našich nejmenších nás čekal v Praze v tělocvičně ve druhém patře, kdy se nás sešlo v šatně tolik, až jsem se bál, že některé jen zabloudily. Ale opak byl pravdou, byl nás neskutečný počet 11+ brankářka.

Starší žákyně pod vedením Toliho odehrály další turnaj na pražském Barrandově a dostaly se až do finále, kde se už po několikáté utkaly s Tatranem.

Předposlední turnaj nás zavál do daleké Plzně. Naštěstí jsme hrály až v 10:30, takže si některé z hráček i trenér relativně přispali. A zřejmě dlouhý spánek přispěl k tomu, že osazenstvo jednoho vozu s trenérem nejdříve v Plzni zabloudili díky špatně zadané adrese do obytné zóny. Když konečně objevili správnou halu, byl už čas rozcvičky.