FBK Ježci Rožmitál – Panthers Praha C 3:5 Sedmý turnaj nás zavedl do haly ze starých časů na Ruzyni, kde nás přivítaly dnes už raritní parkety a slabší osvětlení.  Po minulém turnaji, kde jsme bojovali se spolufavority o postup, nás čekaly dva souboje s týmy ze středu tabulky.

K dalšímu zápasu vyrazila rezerva mladších žáků do města automobilů, do Mladé Boleslavi.

První turnaj v novém roce čekal Mladší žáky A v Unihoc aréně a to s početnou  marodkou. K turnaji jsme vyběhli v počtu 9+1 a čekaly nás tak těžké zápasy v 1. koši.

První turnaj naše elévky nezastihl v dobrém rozmaru. Více jak polovinu kádru skolila nemoc, a tak bylo otázkou, jestli účast bude jako tehdy na Děkance, nebo jestli turnaj odehrajeme vůbec.

První zápasy našich nejmladších svěřenců z přípravky se odehrály v neděli v Kutné Hoře. Bohužel byla velká absence hráčů z důvodu různých viróz, takže jsme se sešli pouze v počtu 3+1. Při pohledu na prázdnou střídačku jsme se do role favorita moc nedostávali, opak byl ale pravdou.

V mrazivém nedělním dni juniorky zavítaly do vzdáleného Jičína. Ještě než začal první zápas, už jsme věděly, že nic nebude lehké. Držíme totiž tradici jet do Jičína v co nejmenším počtu, dnes tedy v osmi včetně brankářky.

V sobotu se mělo po dlouhých organizačních obtížích konat dohrávka turnaje, který se tehdy na státní svátek 17. listopadu nemohl dohrát, protože se přes noc výrazně oteplilo a ještě k tomu vydatně pršelo - více k této problematice ZDE.

Sobotní zápasy přípravky začaly poněkud nešťastně. Jeden z hráčů si zapomněl boty a další doma nechal kraťasy. Naštěstí se ale vše vyřešilo a oba dva nakonec nastoupili k zápasům.

Po brankových orgiích, které se při posledním vzájemném utkání rozpoutaly na půdě soupeře, tentokrát mužské Áčko zvolilo úspornější metodu a i s notnou dávkou štěstí nakonec porazilo silný Chomutov 3:2.

Nebylo to extra veselé kolo. První porážka v sezoně znamenala krátký sestup na třetí příčku v tabulce, která ale naštěstí byla brzy znovu opuštěna a vše je při starém. Bylo to ale také kolo, kdy se nabíraly nové zkušenosti - nejen herní, ale nově i trenérské. Jindy důrazný a technicky nadaný centr Petr Vobecký kvůli nemoci odložil na chvíli oranžový dres, který vyměnil za červené triko. Trenérské. Vůbec poprvé tak okusil, jaké to je, když se na jeho povely nekření dvanáctiletí kluci v košových soutěží, ale 13 většinou plnoletých hrubiánů, kteří mají na vše svůj názor. Zároveň to bylo vůbec poprvé, kdy měli Sépiáci na lavičce nehrajícího trenéra. A jaké to pro Petra bylo?