První turnaj Starších žáku A v tomto roku v sobě měl doopravdy vše! Bojovnost, herní pohodu ale i vystřízlivění.

V brzkých sobotních hodinách jsme se sešli na Jedenáctce VS, kde místní palubovka připomínala kluziště. Po dobu celého turnaje panovala v týmu výborná nálada, která byla hlavním faktorem konečného výsledku.

Představu o dobrém nedělním ránu máme každý jiný. Někdo si přispí, někdo jde bojovat o postup do dalšího koše. Starší žáci zvládli oboje tak napůl, poněvadž nepostoupili, ani nesestoupili a začátek prvního zápasu prospali.

V jednom z nejméně koukatelných utkání v sezoně zachraňoval dva body 15 sekund před koncem Pokorný, v prodloužení rozhodl sváteční střelec Míka.

Zatímco většina rozumné části národa ještě spala, případně se oddávala ranní kávě a zabalená v dece sledovala ranní teleshopping, juniorské Béčko v čele s nevyspalým trenérem uhánělo v hlubokých mrazech do haly s nejhorším tepelným těsněním v regionu (promiňte, Radlice) na neoblíbené zápasy s papírově slabšími týmy, které ale je třeba porážet.

Ráno jsem vstal. Vstávání nešlo snadno. Přece jenom zápas se hraje brzo a ještě k tomu v nějakých končinách. Nicméně jsem vstát musel, tak jsem vstal. Po základní ranní hygieně jsem se nebál se obléct a pak jsem již plný elánu vyrazil z domova.

Holky v pátek čekala dohrávka zápasu s Herbadentem, který na řádný termín neměl halu, a tak jsme jim samozřejmě vyšli vstříc mimo jiné i proto, že jsme ve skrytu duše doufali, že nám trochu pomůže reprezentační pauza :-). Už na začátek můžeme prozradit, že se tak nestalo.

Začátek turnaje byl stanoven na devátou hodinu, a hned v prvním zápase figurovalo naše jméno. Soupeřem nám byl celek Chodova.

Po neočekávané ztrátě z posledního kola s Královým Dvorem jsme chtěli napravit pokažený dojem, k čemuž nám nahrával los, když jsme se utkali s prvním Kladnem a druhým Tatranem, respektive první rezervou Tatranu.

Slovy jednoho tatínka: "Minule jsme jeli do Staré Boleslav, dnes jedeme do Mladé Boleslavi. Příště to bude Liberec a pak už Německo."