11. kolo nás zaneslo do prokleté domácí haly v Radlicích (kdykoliv jsme tu hráli, tak jsme koš vždy udrželi jen tak tak). Od Jenči a Gigiho dostal tým pomoc z řad mladších žáků A resp. elévů. Čekal nás hned první zápas v 9 hodin, což samozřejmě znamenalo i pozdní příchody (Maty Spider Hlaváč a Martin Hucl). 

O slunečné sobotě se kluci z přípravky B vydali do nedalekých Sedlčan, aby změřili své síly v dalších zápasech.

V neděli se na pražském Barrandově hrál turnaj přípravek a samozřejmě nesměli chybět i naši kluci z Přípravky A :-).

Report z nedělního turnaje, tentokrát z pera Kačky Strnadové!

Již od února (škarohlídi a pesimisté tuto možnost samozřejmě viděli již dříve) jsme věděli, že náš nejkrásnější tým budou čekat nevyzpytatelné boje play-down. Celý tým se tak pečlivě připravoval na vyvrcholení sezóny, v jejímž závěru nás čekaly tuhé boje s nejlepšímy celky Extraligy. Tyto zápasy především prověřily naší obranu, ale také nám poměrně zvedly sebevědomí, protože jsme ve většině z nich dokázali být vyrovnaným soupeřem. Oboje se ukázalo být dvousečnou zbraní, ale nepředbíhejme.

Venkovní zápasy mohly přinést vítěze série, ale je to tak, jak možná většina očekávala, oba týmy získaly po jednom zápase a rozhodovat tedy bude pátý duel.

V netradičním čase, kdy na obrazovkách televizorů běží Liga mistrů či Ordinace v růžové zahradě, se sešli rezervní junioři v nafukovacím stánku kdysi slavného SSK Future, aby poměřili síly s červenobílou Slavií. Slávisté nastoupili ve svém v poslední době již tradičním počtu, šest kluků do pole a jeden do brány. Naše sestava praskala ve švech a nabídla plnou polní s počtem 15+1. Rozjetí junioři si brousili zuby na další kanonádu a v pořadí již několikáté ponížení soupeře v posledních týdnech, ovšem realita byla trochu jiná. Ukázalo se, že Slávie si je moc dobře vědoma, co si může v takovém počtu dovolit, a tak zvolila vyčkávací taktiku. Byl to doslova beton všech betonů, kdy slávisté bránili v pěti velké brankoviště jako pohraniční stráž demarkační linii. Nic nemělo projít dovnitř, a pokud snad náhodou nějaký balón proletěl do brankoviště, tak ho slávisté urychleně odpalovali zpět na naší polovinu. Naši chlapci s takovou taktikou nepočítali a povětšinu zápasu si s ní moc nevěděli rady. Slávie si chtěla svůj zápas odstát a ani se jí moc nechtělo hrozit z brejků. My jsme museli tvořit a hrát do plných, což je vždycky těžký úkol, ještě když máte zápas s přehledem vyhrát a ono to nejde jako vždycky. Dobývání tvrze bylo postupné, ale již v polovině první třetiny jsme se dvěma slepenými góly Baumruka a Halamíčka D. ujali vedení.

V prvním zápasu jsme se utkaly s domácím Tatranem. Po první části jsme prohrávaly o dva góly, takže jsme vstupovaly do další poloviny s jasným cílem - vstřelit co nejvíce gólů a urvat vítězství na naší stranu. Svůj výkon jsme určitě vylepšily,  ale na 3 body to bohužel nestačilo.