“Naše zápasy byly napínavé od začátku do konce. Všechny týmy hrály skvěle, ale my jsme měli lepší golmanky (nepadlo nám tolik gólů). Naše spolupráce na hřišti byla skvělá. Všichni jsme si zápasy užili. Jednotlivá družstva si za svoji bojovnost zaslouží uznání.”

- Ema Štěpánková

”S holkama jsem si turnaj moc užila, když se dávalo hodně gólů. Bohužel třetí zápas byl velmi těsný, kdy se prohrálo o jeden gól v těsném závěru. Jinak jsem byla velice spokojená.”

- Adéla Zábranská

”V sobotu jsem se s dcerou Jolankou poprvé účastnila florbalového turnaje. Dcera chodí do elévek teprve od září, zkušenosti s "opravdovým" turnajem tedy ještě neměla, a vzhledem k tomu, že nepatří mezi extrovertní typy, které nové výzvy zvládají bez obtíží, byla od rána poměrně nervózní a měla obavy z toho, co ji čeká. Přiznávám, že i já jsem se cítila podobně, zejména jsem se bála, aby svému týmu nepokazila výsledek a aby to ostatní hráčky nevnímaly negativně. Navíc, přiznávám, nejsem sportovní fanoušek a nikdy v životě jsem nesledovala žádné sportovní utkání ani na živo, ani v televizi (ani Nagano…). Fotbal i hokej mě nechávají zcela chladnou a florbal jsem viděla hrát poprvé na předvánoční akci pro rodiče. Ostuda, vím. O to více nás obě překvapilo, jak jsme si den užily. Díky rodičům spoluhráček, kteří seděli v mé blízkosti, a trpělivě mi zodpověděli všechny mé „začátečnické“ dotazy k tomu, jak vůbec zápasy probíhají, jsem pochopila nejen to, že počítací zařízení na skóre není rozbité, a že si góly musím počítat sama, ale vůbec všechno. Líbilo se mi, jak je hra rychlá, a užívala jsem si pocit, že poprvé někomu skutečně fandím, a ač nejsem typ na povzbuzující výkřiky, každý gól jsem ocenila hlasitým tleskáním. Poprvé v životě. Jolanka byla ze zápasů úplně nadšená, brala vážně vše týmové – od týmového pokřiku, až po plácnutí si se spoluhráčkama, které právě daly gól. Líbila se jí atmosféra a prostě všechno. Samozřejmě jsem viděla prostor, kam se ještě musí posunout, aby ostatním zdárně sekundovala, ale jsem moc ráda, že trenérka trvala na tom, že se musí nějakého turnaje účastnit, aby se trochu otrkala. Tímto jí velmi děkuju za podporu a trpělivost, kterou nám věnovala, a těším se na příští turnaje.”

- maminka Jolanky Bílé (Iva Bílá)

”Zápasy hodnotím docela dobře, ale třetí a čtvrtý jsme se mohly více snažit, soupeřky jsme podcenily. Mezi zápasy jsem často lezla na lana nebo jsem něco jedla. Z lana jsem si udělala houpačku a jednou jsme s Kačkou udělaly takovou hodně vysokou a pak jsme se střídaly v houpaní. Někdy jsem si povídala taky v šatně. Jednu pauzu jsem stopovala časomíru polovinu zápasu a uprostřed jsem se vyměnila s Aničkou. Když zápasy skončily jela jsem ke kamarádce na zbytek víkendu.”

- Terka Novotná

O zhodnocení turnaje a sezony jsme poprosili také trenérku Elišku Zubovou.

"Jako trenérka elévek jsem ráda, že můžu být součástí něčeho, co přesahuje pouhý sport. Každý trénink, každý zápas, je pro mě příležitostí sledovat, jak se z holek stávají nejen šikovné florbalistky, ale především silný tým. Je to práce plná radosti a samozřejmě i výzev.

Moje největší motivace pramení z možnosti posouvat holky dál, předávat jim moje zkušenosti a pracovat na jejich dovednostech, ať už jde o techniku s florbalkou, taktiku na hřišti, nebo fyzickou kondici. Vidět jejich pokroky a radost z toho, že se jim povedlo něco, co jim nešlo je super! Ale stejně důležité, někdy i důležitější, je pro mě budování týmu jako celku. Florbal je kolektivní sport a úspěch závisí na spolupráci celého týmu. Učím je, že každá hráčka je důležitá, ať už je na hřišti nebo na lavičce, a že vzájemná podpora je klíčem k úspěchu.

Jsem velice vděčná za to, že mám možnost na turnaje brát i holky, které se k nám přidaly teprve nedávno. Vím, že pro ně je to obrovská zkušenost, na kterou nikdy nezapomenou. Největší radost mi v těchto situacích dělá, že zkušenější holky se je také snaží posouvat a neřeší, když se jim něco nepovede. Naopak je podpoří, povzbudí a ukážou, jak by to mohly udělat. Tato automatická pomoc a pozitivní přístup je něco, co si na našem týmu cením nejvíce. Je to důkaz, že se nám daří vytvářet prostředí, kde se každá hráčka cítí bezpečně, podporovaně a motivovaně k růstu.

Trénovat elévky je pro mě víc než jen práce. Je to o tom, předávat jim lásku ke sportu, učit je fair play, respektu a vytrvalosti. A když vidím, jak se na hřišti i mimo něj drží pohromadě, jak se radují z úspěchů vím, že jdeme správnou cestou. Jsem hrdá na každou z nich a těším se na další společné florbalové i neflorbalové zážitky."

- Eliška Zubová